Projev Karla Strachoty k udělení Prix Irene

Vážené dámy, vážení pánové,

musím přiznat, že jsem z udělené ceny trochu nesvůj. Člověka samozřejmě potěší, když někdo ocení jeho práci, ale zároveň si klade otázku: Proč zrovna já? Čím jsem si to zasloužil?

Mně tenhle ostych pomáhají překonat dvě věci.

Především tuto cenu nevnímám jen jako ocenění mé práce, ale jako uznání, které patří také kolegyním a kolegům z Jednoho světa na školách. Všem, kdo se za 25 let jeho existence podíleli na našich aktivitách.

Druhou okolností je, že oceňujete právě práci spojenou se vzděláváním. Chápu to jako vyjádření, že práci s mladou generací považujete za důležitou. Jako vzkaz všem, kdo se věnují vzdělávání a výchově dětí a mladých lidí.

Mladí lidé vyrůstají v době, která není vůbec jednoduchá. Nedaleko od nás, na Ukrajině, vede Rusko agresivní válku a představuje bezprostřední hrozbu pro mnoho dalších zemí včetně České republiky. Ozbrojené konflikty probíhají i na dalších místech světa. Tisíce lidí kvůli nim, ale také kvůli chudobě utíkají ze svých domovů a hledají lepší místo pro život. Čelíme obrovské klimatické změně, jejíž důsledky jsou čím dál zřetelnější. Tohle všechno si žáci a studenti uvědomují.

Současnost provází také ekonomická nejistota. Pro mnoho mladých lidí je například stále obtížnější představit si, že budou mít dostupné bydlení. Vnímají také velké a stále narůstající zadlužování České republiky. Není proto překvapivé, že řada z nich hledí do budoucnosti s obavami. A bohužel jich přibývá, což potvrzují i výzkumy.

Náctiletí vyrůstají ve společnosti, která je velmi rozdělená, polarizovaná. Ve veřejném prostoru často vítězí konflikt nad snahou porozumět druhému. Celková politická kultura je mizerná, politické debaty čím dál agresivnější. Bezbřehý populismus, manipulace a lež se staly běžnými nástroji mnohých politiků, zejména těch antisystémových. Ztrácí se respekt k elementárním lidským hodnotám, jakými jsou lidská sounáležitost, spravedlnost, poctivost a vzájemný respekt.

A pak je tu svět sociálních sítí, jejichž vliv na společnost je až devastační. Algoritmy rozhodující o tom, co uživatelé vidí a co se dál šíří, upřednostňují právě to, co vyvolává nejsilnější emoce. Politici se tomu přizpůsobují. Zásobují nás fotografiemi a videi tu z výletu, tu ze zahrady, občas tančí, občas jen tak blbnou. Do toho politické elity vykřikují hesla. Je to show, na program, ideje a smysluplné postoje se nehraje.

Jde momentálně vládnoucím politikům o naše dobro? O naši bezpečnost a svobodu? Myslí zodpovědně na budoucnost? Budoucnost našich dětí a vnoučat?

Česká společnost zároveň ztrácí historickou paměť. Naše nedávná minulost, zkušenost s nacismem a komunismem, by přitom měla být poučením o křehkosti svobody a demokracie, varováním a připomenutím, že nejsou samozřejmostí.

Pro mladého člověka je s přihlédnutím ke všemu, co jsem právě zmínil, opravdu těžké se v současném světě zorientovat, vztáhnout se k určitým hodnotám, věřit ve slušnost a spravedlnost, vytvořit si vlastní představu o své roli v lidském společenství.

Stejně jako mnozí jiní si pokládám otázku: Co dělat? Jak přispět k ochraně demokracie? Mojí odpovědí je, že právě teď je obzvlášť důležité věnovat se mladým lidem.

Vzdělávacími projekty Jednoho světa na školách se snažíme přispět k tomu, aby si uvědomovali, k jak hrůzným důsledkům vedly nacistická a komunistická ideologie, aby uměli rozpoznat autoritářské tendence, které oslabují či přímo ničí demokracii, a dokázali vystupovat na její obranu.

Vedeme je k tomu, aby dokázali naslouchat člověku, který má jiný názor. Aby nezapomínali, že ne každý vstupuje do života se stejnými možnostmi. A především aby neztratili přesvědčení, že má smysl zajímat se o věci kolem sebe, že jako občané mohou něco ovlivnit, že má smysl zapojovat se do veřejného života.

Snažíme se rozvíjet mediální gramotnost a kritické myšlení žáků, jejich schopnost orientovat se v záplavě informací. Vedeme je k tomu, aby byli citliví na projevy nenávisti, odolní vůči populismu, demagogii a manipulaci, aby chápali svoji spoluzodpovědnost za stav společnosti.

Jsem přesvědčen, že právě zlepšování kvality vzdělávání přispívá k ochraně demokracie a k budování odolné, sebevědomé, tolerantní a svobodné společnosti.

To, co se stalo v minulosti, už dnes změnit nemůžeme. Ale můžeme ovlivnit, jaká bude budoucnost. S trochou nadsázky se dá říct, že o budoucnosti se rozhoduje dnes ve školách.

Jeden svět na školách je v posledních měsících cílem útoků mnohých politiků. To, že jim vadíme, že jim překážíme, je potvrzením důležitosti práce orientované na nejmladší generaci.

Když cenu Prix Irene přijímám, beru ji především jako potvrzení, že naše práce má smysl. A také jako povzbuzení i závazek, abychom v ní s kolegyněmi a kolegy pokračovali.

Děkuji.

---

O Prix Irene

Udělování Prix Irene se započalo r. 2003. Mezi členy spolku jsou pamětníci Irene Bloomfield (poskytovala vzdělávání a trénink skupině terapeutů z rodin dotčených holokaustem), dále laureáti Prix Irene, každoročně přibývající, a také úctyhodní občané, kteří přijali pozvání ke spolupráci.

Smysl a poslání Prix Irene

• kultivovat lidské vztahy, zejména vztahy mezi lidskými skupinami, umět přijímat lidskou odlišnost včetně odlišnosti skupinové
• zmírňovat traumata vzniklá organizovaným násilím, podporovat posttraumatický růst
• špatnou situaci přetvářet v dobrou, usilovat o prevenci zla
• nepropadat fascinaci zlem, udržet si duševní zdraví
• vyvarovat se chyb laického napravování světa a jednat na základě profesionálního poznání

---

Autorem fotografií je Lubomír Kotek.