Proces s The Plastic People of the Universe - 21. až 23. září 1976

STÁHNĚTE SI AKTIVITU K VÝROČÍ I S MATERIÁLY A PRACOVNÍMI LISTY 

Anotace:

Aktivita připomíná proces s představiteli českého undergroundu v září 1976, v němž byli Ivan Martin Jirous, Vratislav Brabenec, Svatopluk Karásek a Pavel Zajíček odsouzeni za výtržnictví. Žáci se prostřednictvím výkladového textu a dobových pramenů zamýšlejí nad tím, zda šlo skutečně o trestání vulgarismů, nebo o zásah proti nezávislé kultuře a svobodě projevu. Aktivita ukazuje, jak mohl totalitní režim využít zdánlivě běžné a společensky nevhodné výrazy jako záminku k postihu lidí, kteří se odmítali přizpůsobit oficiální kultuře, a jak tento proces přispěl k solidaritě, která se stala jedním z podnětů ke vzniku Charty 77. 

Doporučený věk: 14+

Pomůcky:

• PRACOVNÍ LIST 1 pro každého žáka
• PRACOVNÍ LIST 2 a 3 pro navazující práci do skupiny
• psací potřeby

Postup:

1. Na úvod položíme žákům otázku: Mohlo být nebezpečné používat slovo prdel?  Poznámka: Žáky upozorníme, že jsme si dobře vědomi toho, že používání sprostých slov je nevhodné a ve společnosti nepřijatelné. Přesto se s nimi v běžném životě setkáváme. V této aktivitě se seznámíme se skutečným příběhem z doby nesvobody, kdy bylo použití sprostých slov záminkou k uvěznění mladých nezávislých umělců.
2. Žákům rozdáme PRACOVNÍ LIST 1 a vedeme je k tomu, aby v odpovědích na otázky vycházeli ze svých vlastních zkušeností a názorů a své odpovědi stručně zdůvodnili ostatním.
3. Následně vyzveme žáky, ať si přečtou výkladový text o procesu s undergroundem, hledají odpověď na úvodní otázku a podtrhávají důkazy o tom, proč byl proces nespravedlivý.
4. Společně vyhodnocujeme postřehy žáků a porovnáváme jejich původní odpovědi s informacemi, které získali z výkladového textu.

Reflexe:

Na závěr aktivity společně diskutujeme nad otázkami: Šlo v procesu jen o sprostá slova? Jaký byl jeho skutečný cíl? Co se stalo nezamýšleným důsledkem procesu? Může být použití vulgárních slov v umění (v písni, básni, filmu) ospravedlnitelné? Kde podle vás leží hranice mezi uměleckým vyjádřením a nevhodným obsahem? Napadá vás z dnešní doby podobný případ, kdy byl umělecký nebo jiný svobodný projev trestně stíhán nebo cenzurován?

Námět na další práci:

1. Žáky rozdělíme do tří pracovních skupin a každé z nich rozdáme odpovídající PRACOVNÍ LIST 2 (skupina A – pramen I, skupina B – pramen II, skupina C – pramen III) a PRACOVNÍ LIST 3 (společný záznamový list). Každá skupina pracuje pouze se svým pramenem.
2. Požádáme žáky, ať si ve skupině rozdělí role: mluvčí – během dvou minut přednese třídě závěry své skupiny; zapisovatel – zaznamenává odpovědi na otázky a klíčové argumenty; časoměřič – hlídá, aby skupina stihla úkol v časovém limitu; kontrolor argumentů – u každého závěru se ptá: Kde přesně to v prameni stojí? A hlídá, aby šlo o doložitelné tvrzení, nikoli dojem. Poznámka: V menší skupině může jeden žák zastávat dvě role.
3. Poté žáky vyzveme, aby si ve skupině nahlas přečetli svůj pramen, odpověděli na otázky v PRACOVNÍM LISTU 2 a společně formulovali závěry, které vycházejí přímo z pramene. Při práci je vedeme k tomu, aby své odpovědi dokládali konkrétními místy v textu.
4. Každá skupina si připraví krátké představení svého pramene pro ostatní. Mluvčí skupiny představí hlavní myšlenku pramene a jeden nejsilnější argument nebo zjištění, které podle nich ukazuje na nespravedlnost soudu. Ostatní skupiny si během prezentací zaznamenávají informace do PRACOVNÍHO LISTU 3.

Reflexe:

Po prezentacích jednotlivých skupin se zaměříme na to, co nám práce s různými historickými prameny umožnila zjistit. Společně diskutujeme nad otázkami: V čem se jednotlivé prameny liší? Jaký postoj k procesu jednotliví autoři zaujímají a z čeho to poznáme? Které informace v pramenech přímo dokládají jejich tvrzení a které představují spíše hodnocení nebo názor autora? Co nového jsme díky jednotlivým pramenům zjistili? Proč může být při poznávání historické události důležité pracovat s více různými prameny?