Udílení Ceny Příběhů bezpráví 2020

Mezi letošní laureáty patří Rudolf Macek, který po komunistickém převratu v roce 1948 zorganizoval odbojovou skupinu připravující se na možný konflikt Východu se Západem. Její vojenská část však byla prozrazena a členové zatčeni. Rudolf Macek, kterému v té době bylo 25 let, jako vedoucí skupiny jen o vlásek unikl trestu smrti a byl odsouzen k 22 letům vězení za velezradu, pobuřování proti republice, zločin vzpoury a podvod. Po amnestii se živil manuálně, nejprve jako gumař a později jako dělník v kamenolomu. Proti komunistickému režimu se však vyhrazoval neustále. V roce 1968 předsedal přípravnému spolku K231 a po sametové revoluci stál u vzniku Konfederace politických vězňů. Z rukou prezidenta Václava Havla převzal medaili 1. stupně Za zásluhy o obranu a bezpečnost státu.

Cenu Příběhů bezpráví obdržel také Václav Jozefy, který se už jako šestnáctiletý zapojil do aktivit studentské skupiny Hvězda, jejímž cílem byl aktivní odpor proti nátlaku Československého svazu mládeže. Členové skupiny byli ale zatčeni a Václav Jozefy byl v říjnu roku 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na šest měsíců odnětí svobody za provinění sdružování proti státu. Byl umístěn do Ústavu pro mladistvé provinilce v Zámrsku. Po jedenácti neúspěšných žádostech mu bylo povoleno vystudovat gymnázium a následně i vysokou školu.

Dalším oceněným je Mária Berčíková, která se narodila v osadě Komov na Slovensku. Společně se svým manželem Josefem Berčíkem investovali do malého obchůdku ve vsi. Nikoho z nich nenapadlo, že by takové podnikání mohlo být protiprávní. Manžela zanedlouho zatkli. Ale Mária navzdory chudobě a riziku vlastní perzekuce vytrvale žádala o jeho milost. Po sedmi a půl letech zaznamenalo její neúnavné snažení úspěch a tehdejší prezident Antonín Novotný žádost o milost podepsal. Svému muži, zakládajícímu a aktivnímu členovi Konfederace politických vězňů, byla Mária velkou oporou po celý jeho život.