Jak číst předvolební průzkumy. Kouzla s magickou hranicí 5 %

Volby do Poslanecké sněmovny jsou za námi, v roce 2018 budeme hlasovat pro své kandidáty na prezidenta a komunální politiky. Většina lidí předtím, než jde k volebním urnám, přemýšlí o tom, komu věnovat hlas. Jedním z faktorů, který jejich rozhodování ovlivňuje, jsou výsledky předvolebních průzkumů. Není ale průzkum jako průzkum. Jak se dá s grafy čarovat, přibližuje článek Roberta Břešťana, který byl publikován na webu HlídacíPes.org a který přinášíme v Bulletinu v plném znění.

Týden před volbami zákon zakazuje zveřejňovat jakékoli předvolební průzkumy. I tak mají tyto odhady výsledků na voliče značný vliv, umějí rozhodnout i o parlamentním bytí a nebytí politické strany.

Průzkumy různých agentur nabízejí tradičně široký rozptyl potenciálních volebních výsledků. Veřejně se pak tyto odhady často prezentují jako sdělení pravdy, aniž se řeší, kdo průzkum dělal, na čí zakázku, na jak velkém a pestrém vzorku, v jakém období a především s jakým zadáním. Není výzkum jako výzkum.

Typickým příkladem jsou internetové předvolební průzkumy, které sice mohou stát na reálných odpovědích, ale jinak je kvalita výsledku jistá asi jako mobilní signál v Boubínském pralese.

Blíže realitě by mělo dotazování přímo v terénu a na vzorku 1000+ lidí. Otázka bývá triviální – šli byste volit, pokud by se teď (zítra, za týden) konaly volby? Pokud ano, koho?

Sympatie není totéž co potenciál

Jenže stejné odpovědi lze použít různě. Podle toho, co má být výsledkem: stranické preference, voličské preference, stranické sympatie nebo snad volební model či volební potenciál? Rozdíl je v tom takový, že by „chytře udělaný“ průzkum dokázal voličům nabulíkovat i to, že šanci na vstup do sněmovny má i Společnost přátel žehu.

Například zářijový průzkum volebního potenciálu agentury Phoenix „poslal“ do sněmovny Realisty i Stranu práv občanů, kteří ale ve volebním modelu agentury Median ze stejné doby byli hluboko pod pěti procenty.

Žijeme v době rozmachu fake news. Svévolné nakládání s průzkumy a jejich divoké výklady a mediální prezentace do ní dobře zapadají.

Takže si to raději v rychlosti prosvištíme:

  • 1. stranické preference

Základem jsou odpovědi všech respondentů výzkumu s volebním právem, zahrnují tedy i nerozhodnuté voliče a ty, co vědí, že k volbám nepůjdou. Neodhadují tedy, jak dopadnou volby, ale deklarují rozhodnutí celé populace 18+ v případě, že by byly volby (nejvíce „hlasů“ zde dostává „nepůjdu volit“ nebo „nevím“, což hlasy pro strany zkresluje)

  • 2. voličské preference

Zde se již pracuje jen s odpověďmi těch respondentů, kteří říkají, že by k volbám přišli. Součet do 100 % tvoří příznivci jednotlivých politických stran plus ti, co sice hodlají volit, ale v době výzkumu říkají, že zatím nevědí, koho.

  • 3. stranické sympatie

Příliš často se tento výzkum nedělá, ale je dobré o něm vědět. Pomáhá určit, jak by se ve volbách rozhodli zatím nerozhodnutí voliči. Jde o podíl osob, které preferují určitou politickou stranu, nebo jí i přes pochybnosti alespoň vyjadřují sympatie. Dopočet do 100 % tvoří odpovědi „nevím“ a ti, kteří nesympatizují se žádnou stranou.

  • 4. volební model

Odhad toho, jak by volby skutečně dopadly. Metodologie různých agentur se zde liší. Do volebního modelu vstupují jen respondenti, kteří nevylučují účast u voleb a zároveň jsou schopni vybrat si jednu preferovanou stranu.

  • 5. volební potenciál

Ukazuje, kolik procent hlasů by strana mohla hypoteticky získat, pokud by se k ní přiklonili všichni lidé, kteří její volbu byť jen zvažují a zároveň nevylučují účast u voleb. Součet hlasů v takovém případě je více než 100 %, což často budí posměch či úžas.

Pro pořádek – Česká televize vybírala zástupce deseti stran do předvolebních debat dle kritéria volebního potenciálu.

Magie desetin procenta

Hlavní boj se obvykle vede o to, kdo se udrží nad magickou pětiprocentní hranicí, protože voliči jsou na „ztrátu hlasu“ tradičně velmi citliví.

A tak je výsledek průzkumu 4,9 % krátce před volbami obvykle sebenaplňujícím se proroctvím, naopak třeba 5,3 % už dává celkem slušnou šanci na úspěch. Síla a vliv agentur na volební výsledky jsou tedy značné, stejně jako zodpovědnost médií za to, jak se pak výsledky prezentují.

Běžný čtenář, divák či posluchač se těžko sám zorientuje