Slovníček pojmů k mediálnímu vzdělávání

Přesně stanovený schematický postup pro řešení nějaké úlohy nebo situace. Algoritmy jsou používány webovými vyhledávači (např. Google) či sociálními sítěmi (např. Facebook). Pro algoritmy sociálních sítí je typická 1. posloupnost (po prvním kroku následuje druhý), 2. větvení (pokud platí jedna podmínka, nastane určitá akce; pokud neplatí podmínka, nastane jiná akce) a 3. cykličnost (opakování příkazu, dokud se nedosáhne požadovaného výsledku).

Algoritmy nabízejí uživatelům pro ně co nejrelevantnější obsah, a tím je udržují na sítích co nejdéle, což majitelům sítí zajišťuje maximalizaci zisků z reklamy. Algoritmy zohledňují při výběru zobrazovaných příspěvků mnoho osobních dat (např. lokalitu, sociodemografické charakteristiky, zájmy, koníčky, okruh přátel nebo obsahy, na které v minulosti uživatel reagoval).

Mocenský nástroj využívaný ke kontrole informací určených k veřejnému šíření, případně rovněž ke kontrole informačních toků. Bývá zřizována státem, náboženskou organizací, armádou, vedením firmy apod. Slouží pro prosazování zájmů cenzora a jeho udržení u moci. Cenzura se snaží zabránit šíření sdělení, která by rozporovala nebo zpochybňovala legitimitu cenzora či hodnoty a názory, které propaguje.

Cenzuru lze rozlišit na 1. předběžnou neboli preventivní, prováděnou před tím, než je sdělení publikováno, 2. dodatečnou neboli represivní, prováděnou po publikaci mediálního sdělení, 3. autocenzuru, prováděnou buď samotným autorem, či redakcí, producentem, nebo vydavatelem.

[z angl. click - kliknout, bait - návnada] - Poutavý a klamavý titulek, který se snaží čtenáře přimět, aby na určitý článek uveřejněný na internetu kliknul. Slibuje něco, co není obsahem článku. Cílem je zvýšit návštěvnost stránky, a tím i příjem z online reklamy. Click-baity často používají bulvární a alternativní média.

Malé datové soubory vytvořené webovou stránkou, které se přes prohlížeč ukládají do počítače či mobilního telefonu uživatele. Zaznamenávají informace o chování uživatele (resp. jeho zařízení) na webu a slouží k jeho pozdější identifikaci při opětovné návštěvě. Díky cookies si webová stránka pamatuje například přihlašovací a kontaktní údaje, položky v košíku nebo jazykové nastavení, a při pozdější návštěvě tak není nutné vše znovu vyplňovat.

Národní tisková a informační agentura zabývající se získáváním, zpracováváním, ukládáním a šířením textových a obrazových informací o politických, ekonomických, kulturních, sportovních a dalších událostech doma i v zahraničí. Podle zákona má ČTK poskytovat ve svém zpravodajství „objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů“.

Spolu s Českou televizí (ČT) a Českým rozhlasem (ČRo) patří mezi veřejnoprávní média, na rozdíl od ČT a ČRo ale není financována z televizních a rozhlasových poplatků (koncesionářské poplatky), nýbrž prodejem svých služeb – odběrateli jsou sdělovací prostředky, veřejné i komerční instituce, jednotlivci a zahraniční tiskové agentury.

Označení pro realistickou úpravu videa, především jde o úpravu tváře zobrazených osob. V praxi vypadá tak, že lze osobám na videu vkládat do úst věty, které nikdy nepronesly, provádět záměny postav, obličejů atd. Deep fake využívá pokročilého počítačového zpracování dat s využitím umělé inteligence.

Dezinformace je fakta nezohledňující, prokazatelně falešná, nepravdivá, zavádějící nebo extrémně manipulativní informace. Vzniká, prezentuje se a šíří za účelem určitého prospěchu, úmyslného matení nebo podvádění veřejnosti a může působit škody.

Mezi veřejné škody patří ohrožení demokratických politických a rozhodovacích procesů a veřejných statků, např. ochrany zdraví, životního prostředí nebo bezpečnosti. Jednotlivým občanům mohou být způsobeny například škody na zdraví nebo majetku.

Dezinformace jsou vytvořeny a šířeny úmyslně a vědomě, s cílem ovlivnit názory či rozhodování těch, kteří je přijímají. Tím se odlišují od misinformací, což jsou nepřesné a matoucí informace, které nevznikly primárně se záměrem lživě informovat.

Informace zanechaná uživatelem v prostředí internetu – buď vědomě a viditelně (např. příspěvek na sociální síti), nebo na první pohled skrytě jako součást souborů (např. jako součást cookies – viz samostatné heslo).

Aktivní digitální stopu (tj. tu, co uživatel sám tvoří) může představovat fotografie, blog, osobní stránka, profil na sociální síti, e-maily, SMS a další typy obsahu. Pasivní digitální stopu tvoří informace, které jsou ukládány bez vědomí uživatele. Může se jednat o různá data, záznamy aktivit, četnost návštěvy webových stránek, činnosti na webech, IP adresu a jiné. Digitální stopy jsou zdrojem informací o uživateli. Tato data mohou být i zneužita, proto je potřeba digitální stopu pravidelně kontrolovat.

Úprava existujícího datového materiálu (např. textového, audiovizuálního). Může se týkat formy i obsahu. Zahrnuje například krácení, rozšiřování nebo zvýrazňování nějakých částí.

Dokument, který shrnuje základní požadavky na chování a jednání novinářů z hlediska etiky. Jednotlivé redakce mají své vlastní kodexy, Etický kodex uvádí také dobrovolné profesní sdružení Syndikát novinářů. Etické kodexy mívají společný základ – zdůrazňují právo čtenáře na úplné, pravdivé a nezkreslené informace a právo znát původ těchto informací, požadavky na profesionalitu, povinnost novináře odolávat nátlakům a střetům zájmů.

Mezi nejčastější porušení etických kodexů patří nesprávné uvádění zdrojů, plagiátorství, manipulace s obrazem, neuctivé zobrazení osob, přijímání úplatků nebo stranění určité skupině na úkor jiné.

[z angl. fact - pravda, skutečnost; checking - kontrolování, ověřování] – Proces ověřování pravdivosti faktických výroků. V České republice se jím zabývá například projekt Demagog.cz.

Mechanismus, který má za cíl chránit osobní údaje uživatelů a zabránit tomu, aby s nimi firmy či státní aktéři nelegálně nakládali, například tím, že využijí telefonní číslo uživatele k telemarketingovým akcím, aniž by k tomu uživatel dal předem souhlas. Oficiální název tohoto právního rámce, který je platný v celé Evropské unii, zní obecné nařízení o ochraně osobních údajů (angl. General Data Protection Regulation – GDPR). GDPR se týká všech firem a institucí, ale i jednotlivců a online služeb, které zpracovávají data uživatelů.

[z angl. hash - symbol pro dvojkřížek (#), tag – štítek] – Slovo či fráze, které je uvozeno symbolem dvojkřížku (#), tzv. hashem. Objevuje se nejčastěji na sociálních sítích a funguje jako odkaz usnadňující uživatelům nalézt příspěvky s konkrétním tématem či obsahem.

[z angl. hate - nenávist, speech - řeč] – Všechny formy vyjádření, které rozšiřují, podněcují, podporují či ospravedlňují nenávist vůči skupině osob zejména na základě jejich rasy, národnosti, etnicity, náboženství, věku, sexuální orientace, genderové příslušnosti, fyzického nebo mentálního hendikepu, sociálního postavení, životního stylu nebo politické orientace.

[z angl. hoax - falešná zpráva, podvod] – Zpráva obsahující nepravdivé či zkreslené informace. Obvykle zahrnuje žádost o další šíření a rozesílání mezi co nejvíce příjemců. Zpravidla bývá šířena e-mailem nebo na sociálních sítích. Cílem hoaxu může být pobavit šiřitele nebo ovlivnit názory a jednání příjemců. Hoaxy často varují také před nějakým smyšleným nebezpečím a mohou tak splňovat definici poplašné zprávy.

Způsob vedení války, který kombinuje klasické vojenské metody (používající vojáky v uniformách, těžkou techniku apod.) s činností nejrůznějších diverzních a partyzánských jednotek a s relativně novými oblastmi, jako jsou kybernetická a informační válka.

Člověk, který svými názory ovlivňuje významné množství lidí. V praxi jsou jimi v marketingu nejčastěji označováni youtubeři, instagrameři a další lidé, kteří jsou populární na sociálních sítích a sleduje je tak velký počet lidí (v českém prostředí mezi takové patří např. moderátor Leoš Mareš, kterého na sociální síti Instagram sleduje více než milion uživatelů). Influencery nemusí být jen celebrity s miliony fanoušků, ale mohou mezi ně patřit i lidé, kteří jsou populární jen v určité menší komunitě v rámci svého oboru.

Stav, kdy k uživateli internetu proudí především informace, které jsou ve shodě s jeho názory, zatímco informace v rozporu s jeho názory se k němu nedostávají vůbec nebo v menším množství. Výrazný podíl na tom mají algoritmy webových stránek, které filtrují informace s cílem zobrazit každému uživateli přednostně takové příspěvky, které chce vidět.

Systematické obranné a útočné operace prováděné prostřednictvím informačních technologií za účelem využití, narušení nebo zničení protivníkova informačního portfolia a získání vojenské nebo jiné výhody nad ním. Lze rozlišovat 1. válku o informace (získávání informací o protivníkovi a jeho možnostech s cílem chránit sebe), 2. válku proti informacím (ochrana vlastních informačních systémů a ničení protivníkových) a 3. válku skrze informace (produkování dezinformací a klamů za účelem získání převahy nad protivníkem).

[angl. insert – vložit] – Placené reklamní části médií (novin, časopisů, zpravodajských webů apod.), které jsou odděleny od ostatních částí. Pokud nejsou označeny, jedná se o skrytou reklamu. Jsou významným zdrojem příjmů médií.

Nevědomé systematické chyby v myšlení, rozhodování, odhadech, vzpomínkách, zapamatování a jiných myšlenkových procesech, které mají za následek iracionální jednání člověka. Mozek si s jejich pomocí snaží poradit s příliš velkým množstvím informací, kterým jsme vystaveni, nedostatkem času a kapacity na jejich zpracování a vyhodnocení a také s tím, že mu některé informace nedávají smysl. Mezi kognitivní zkreslení patří například efekt zpětného účinku a konfirmační zkreslení.

Ustálené označení pro poplatky, které představují základní zdroj financování dvou veřejnoprávních médií (České televize a Českého rozhlasu). Platí je každá domácnost, která vlastní televizní nebo rádiový přijímač, a podnikající právnické a fyzické osoby za každý přijímač v jejich vlastnictví. Fungování a výši koncesionářských poplatků stanovuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích č. 348/2005 Sb.

Názory nebo přesvědčení, která tvrdí, že téměř veškeré světové dění (např. politika, války, ale i třeba klimatické změny) je více či méně ovlivňováno nebo přímo řízeno utajenými mocenskými skupinami, jež díky své moci zatajují před světem pravdu o skutečném stavu událostí („země je placatá“).

Mezi tato údajně všemocná uskupení pak tyto teorie obvykle řadí vládní představitele, korporace, zpravodajské služby, miliardáře, mezinárodní organizace, tajné spolky, představitele určitých národů či náboženství nebo mimozemské civilizace. Konspirační teorie se zároveň obvykle vymezují vůči oficiálním a všeobecně přijímaným vysvětlením událostí a zakládají se obvykle na zcela mylném vyhodnocení dostupných informací a nedostatku důkazů pro svá tvrzení snažící se vysvětlit daný jev.

Schopnost posoudit kvalitu, platnost a relevanci všech informací, se kterými člověk přichází do styku. Tedy jak informací, které člověk přijímá ze svého okolí, tak i svých vlastních myšlenek. Kritické myšlení tak obnáší např. uvědomění si vlastních předsudků a emocí, zdravou skepsi, udržení si dostatečného odstupu, který umožní dívat se na dané informace jako na součást většího celku nebo schopnost posuzovat informace z různých hledisek.

Digitální prostředí umožňující vznik, zpracování a výměnu informací, tvořené informačními systémy, službami a sítěmi elektronických komunikací. Jde o imaginární prostor, který nemá časoprostorové souřadnice.

Masová média pohybující se v rámci převládajících ideologických norem, které zároveň spoluvytvářejí. Mají velkou čtenost, sledovanost i poslechovost. Mediální obsahy mainstreamových médií tvoří profesionální redakce a jejich hlavním cílem je maximalizace zisku.

Program, který má za cíl poškodit počítač či data. Mezi malware patří počítačové viry, trojské koně, ale třeba i spyware, což jsou tzv. špionážní programy, které po nevědomém nainstalování na počítač uživatele (např. při stahování jiného souboru) začnou o uživateli odesílat data, která shromažďuje útočník.

Soubor aktivit, které firmy provádí za účelem nalezení nových zákazníků pro své produkty nebo služby a udržení jejich přízně a zájmu tyto produkty kupovat. Marketing tak mj. spočívá v porozumění potřebám a přání zákazníků, vytvoření nabídek, které tyto potřeby uspokojí, a jejich úspěšné odprezentování skrze různé komunikační kanály (reklama, sociální sítě, telefonní hovor). Marketing by měl pomáhat firmám dosáhnout jejich cílů, jako je zvýšení prodeje, zlepšení image značky nebo získání nových zákazníků.

Aktivní, zpravidla nekomerční prezentace jednotlivců, skupin, institucí v různých médiích, jejímž cílem je posílení vlastní image a reputace v očích veřejnosti, potenciálních zákazníků, obchodních partnerů, klientů nebo i vlastních zaměstnanců. V širším pojetí pojem označuje jakoukoli mediální publicitu (pozitivní i negativní).

Soubor znalostí a dovedností, které člověku umožňují orientovat se v mediálním prostoru a kriticky hodnotit mediální obsah prezentovaný v různých formách a prostřednictvím různých médií.

Do tohoto souboru spadá znalost mediální logiky (jak vznikají mediální sdělení, jak funguje mediální průmysl) a uvědomění si role médií v širším společenském dění a jejich význam pro demokracii. Dále také dovednost analyzovat různé typy mediálních sdělení (zpráva, reklama, příspěvky na sociálních sítích) a posoudit relevanci a důvěryhodnost nalezených informací nebo schopnost se pohybovat na internetu bezpečně, předcházet zneužití osobních dat a vědět, jak se bránit kyberšikaně.

Souhrnné vyznění mediálních sdělení, které sdělovací prostředky o daném subjektu nebo aktivitě uveřejnily. Mediální obraz se zkoumá pomocí mediálních analýz, jejichž předmětem je frekvence, obsah nebo vyznění zveřejněných zpráv.

Požadavek na přesné a pravdivé informování s ohledem na fakta, při vyloučení jakékoli subjektivity a při zachování zásady nestrannosti. Objektivita je nedosažitelný ideál, kterému se snaží seriózní novináři co nejvíce přiblížit. Subjektivitu se snaží potlačit jazykovými prostředky (použitím neutrálního popisného jazyka bez hodnoticích prvků, vyjadřováním ve 3. osobě). Nestrannosti se snaží dosáhnout zachycením různých pohledů na dané téma a zdržením se prosazování vlastního názoru.

Krátký text pod titulkem novinového nebo internetového článku, obvykle v rozsahu dvou až pěti vět. Jeho hlavním účelem je zaujmout pozornost čtenáře a vzbudit v něm zájem, aby si přečetl celý článek.

Forma reklamy, která využívá údaje o online aktivitách uživatelů a zobrazuje jim tak relevantnější reklamní obsah. Smyslem je zobrazovat na internetových stránkách pouze taková reklamní sdělení, která mohou uživatele skutečně zaujmout.

Institucionalizovaný soubor přesvědčovacích strategií, organizovaný zpravidla na úrovni státu, který využívá často veškeré dostupné komunikační kanály. Cílem je ovlivnit názory a jednání příjemců v souladu se záměrem propagandisty. Cílovému publiku jsou za tímto účelem předkládána pečlivě vybraná sdělení, nežádoucí informace a myšlenky jsou naopak potlačovány (někdy za využití cenzury). K docílení požadovaného efektu jsou využívány manipulativní strategie (součástí může být také šíření dezinformací).

Mediální produkce tematicky zaměřená na aktuální otázky a vyznačující se prezentací stanoviska, mínění či názoru autora. Publicistické útvary dovolují užití osobitějších jazykových a stylistických prostředků. Do publicistiky se řadí například komentář, poznámka nebo glosa.

[z angl. public – veřejný, relations – vztahy; zkr. PR] – Systematická komunikace osob zastupujících zájmy konkrétních institucí, organizací nebo obchodních společností s veřejností a dalšími subjekty za účelem získání jejich sympatií či ovlivnění jejich postojů a chování.

Pracovníci PR (např. mluvčí) se snaží udržovat dobré vztahy s médii, se širokou veřejností (odborníky atd.), ale také vztahy se všemi důležitými aktéry (např. politiky, velkými podnikateli atd.). Mezi jejich pracovní náplň patří vytváření medializace posilující jejich zájmy, organizace různých společenských akcí nebo lobbing.

Ústřední orgán státní správy v oblasti regulace rozhlasového a televizního vysílání. Mezi jeho povinnosti patří dodržování licenčních podmínek vysílatelů a evropské mediální legislativy, například hlídat zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání, monitorovat obsah vysílání, dbát na jeho obsahovou nezávislost, ukládat sankce v případě porušení zákona a další povinnosti stanovené právními předpisy, ale také sledování podílu domácí a zahraniční tvorby ve vysílání.

Škodlivý program, který omezuje uživatelům přístup k jejich počítačovému systému nebo souborům. Za obnovení přístupu požaduje program zaplacení výkupného. Pro podobné programy se používá také označení rogueware nebo scareware.

Koordinovaná série reklamních aktivit, která je zaměřena na propagaci konkrétního produktu, služby nebo značky, a to s cílem vzbudit zájem potenciálních zákazníků a podnítit je k nějakému kroku, obvykle zakoupení produktu nebo využití služby.

Novinářský žánr, který se snaží popsat konkrétní událost nebo situaci na základě faktů, obvykle získaných přímou účastí nebo pozorováním místa jejího konání. Reportér se tak snaží vtáhnout své čtenáře, diváky nebo posluchače do děje a předat jim přesný a živý obraz události. Reportáž se často zaměřuje na aktuální události, ale může se věnovat také nadčasovým tématům.

Komunita lidí, která sdílí podobné postoje, názory, zájmy nebo (politické, náboženské, filozofické…) vyznání. Skutečnost, že lidé mají tendenci se sdružovat a komunikovat s lidmi, kteří jim jsou podobní, vede k utváření klamu, že jejich žitý svět je ten jediný normální a běžný. Dostávají se tak do sociální bubliny ve vztahu k lidem s odlišnou sociální pozicí a životním stylem.

Členové jednotlivých bublin se ve svých názorech navzájem utvrzují, což jim poskytuje pocit bezpečí. Na druhou stranu se však vzdalují názorům dalších skupin, sociální bubliny mohou vést k vzájemnému nepochopení, štěpení společnosti, konfliktům.

Ustálený, konvenční, zpravidla zjednodušený postoj nebo názor, který je vztažen na celou skupinu. V sociální praxi většinové společnosti se projevuje zvláště ve vztahu k členům menšin a subkultur.

Šíření stereotypu často poukazuje na odlišné jednání těchto sociálních skupin, které prezentuje jako zvláštní, divné, nevhodné, a tím zároveň posiluje většinový životní styl, který prezentuje jako přirozeně normální. Stereotypy jsou často dlouhodobé a mají hlubší kořeny v dané kultuře. Masová média mají sklon stereotypy přejímat a šířit.

Mediální organizace zabývající se získáváním zpravodajského materiálu a jeho distribucí do tisku a ostatních médií. Českou hlavní a největší tiskovou agenturou je ČTK.

Záškodnická činnost na internetu (zejména v diskusích a chatech) směřující k narušení komunikace, zesměšnění či diskreditaci vybrané osoby, skupiny či instituce nebo ovlivnění veřejného mínění. Internetoví trollové plní diskuse provokativními, věcně nesouvisejícími či urážlivými příspěvky, které někdy využívají i hrubé nadávky (hate speech).

Motivací k trollingu může být osobní frustrace, nuda, chuť pobavit ostatní nebo snaha rozšířit nějaké názory a informace (ať už z vlastního přesvědčení, nebo kvůli tomu, že je za to placena v rámci podpory konkrétních politických či reklamních kampaní nebo šíření propagandy).

Patří mezi ně Česká televize (ČT), Český rozhlas (ČRo) a Česká tisková kancelář (ČTK). Jsou zřízena zákony. Jejich hlavním cílem není generovat ekonomický zisk (jako u komerčních médií), nýbrž naplňovat veřejný zájem poskytováním „objektivních a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ a vytvářet a poskytovat vyváženou nabídku pořadů pro všechny skupiny obyvatel. ČT a ČRo jsou většinově financovány z televizních a rozhlasových poplatků (tzv. koncesionářské), ČTK vydělává na svůj provoz prodejem agenturního zpravodajství.

Soubor kritérií, podle nichž se média rozhodují, které informace a události se dostanou do výběru prezentovaného zpravodajství a tím pádem k lidem, kteří dané médium sledují. Mezi klíčové zpravodajské hodnoty patří například aktuálnost události, její (geografická) blízkost publiku nebo její překvapivost a emotivnost.

Proces shromažďování, zpracování a šíření informací o aktuálních událostech, jehož cílem je poskytnout veřejnosti objektivní a relevantní informace o dění ve světě. Zpráva má tak příjemcům jasně a srozumitelně odpovědět na základní otázky – co, kdy a kde se stalo, kdo za danou událostí stojí a proč k ní došlo. Měla by se zároveň držet faktů, předkládané informace předem ověřit nejméně ze dvou na sobě nezávislých zdrojů a zdržovat se subjektivních názorů. Zpravodajství může být prezentováno prostřednictvím různých médií, jako jsou noviny, televize, rozhlas nebo online zpravodajské platformy.