Přístup pouze pro přihlášené
Již jsem se v minulosti registroval(a) a znám své
přihlašovací údaje.
Nejsem registrován(a).
Česká společnost má za sebou desítky let života v diktaturách, ale navzdory této zkušenosti jako by se z ní vytrácelo vědomí, že demokracie a svoboda není samozřejmost, že je třeba ji chránit. Právě proto vznikl v roce 2005 projekt Příběhy bezpráví, který žákům a studentům dobu nesvobody přibližuje.
Po pádu nacismu a skončení druhé světové války neobyčejně vzrostl vliv československých komunistů, které cíleně podporoval vůdce Sovětského svazu Stalin. Mnoho lidí v poválečné euforii uvěřilo jejich velkorysým slibům. Komunisté systematicky pracovali na oslabení demokracie s cílem zcela ovládnout stát a přebudovat jej po sovětském vzoru. To se jim v únoru 1948 skutečně podařilo. Svůj podíl na tom měla i nerozhodnost tehdejších demokratických politiků. Začalo dlouhých čtyřicet let komunistické diktatury. Nejtragičtějším obdobím byla především 50. léta 20. století, poznamenaná honem na „třídní nepřátele“, zestátňováním majetku a zabíráním soukromé půdy, natažením drátů na hranicích, inscenovanými politickými procesy, mnohaletými žaláři, pracovními tábory a popravami nevinných.
Proč režim uvěznil své občany ve vlastní zemi za ostnatými dráty? Čeho konkrétního se lidé v komunistickém Československu báli, co jim chybělo? Jaké důvody je přiměly odejít z vlasti a proč takové rozhodnutí znamenalo v tehdejší době obrovské riziko?
Ján Novák / Česká republika / 2005 / 13 min.
Platnost československých pasů zrušili komunisté hned po převzetí moci v roce 1948. Mnoho lidí však přesto neztratilo odvahu odejít za politickou svobodou. Komunistická strana vymýšlela nová opatření, jak jejich útěky zastavit. S „originálním“ nápadem přišel vyšetřovatel a velitel věznice v Uherském Hradišti Ludvík Hlavačka. Na jeho návrh začalo šestnáct tisíc pohraničníků amatérsky obhánět hranice elektrickými dráty s vysokonapěťovými transformátory, které se tak staly „oponou smrti“.
Aktivita: Zpravodajství a propaganda
Prostřednictvím aktivity si žáci uvědomí obsah pojmu totalitní propaganda. Na základě zhlédnutého filmu a ukázek z dobového tisku vypracují tendenční, nebo naopak objektivní zpravodajský výstup informující o událostech na československých hranicích v 50. letech.
Informační texty: Otázky a odpovědi
Lidský příběh: Přehled útěků za železnou oponu
Historický pramen: Všeobecná deklarace lidských práv (především články 13, 14, a 15)
Chcete-li, můžete si zobrazit plnou verzi lekce.
Příběhy železné opony: Dráty, které zabíjely
Platnost československých pasů zrušili komunisté hned po převzetí moci v roce 1948. Mnoho lidí však přesto neztratilo odvahu odejít za politickou svobodou.
Jakými způsoby komunistická propaganda cíleně měnila myšlení lidí? Proč jí někteří zcela podléhali a jiné odpuzovala? Co sledovali komunisté tím, že právě církev postavili do role hlavního „ideologického“ protivníka režimu? Co o nich a jejich ideologii vypovídá naprostá neúcta k člověku a lidskému životu?
Přemysl Freiman / Česká republika, Slovensko / 1950 / 12 min.
Krátký snímek z roku 1950 o tzv. číhošťském zázraku je ukázkou toho, jakým způsobem fungovala propaganda komunistického režimu v Československu. Ve snaze diskreditovat představitele římskokatolické církve se Státní bezpečnost rozhodla filmově zrekonstruovat záhadnou událost z vesnice Číhošť, kde se v místním kostele během kázání prý několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři.
Aktivita: Naše je pravda!
Aktivita se zaměřuje na analýzu tzv. newspeaku, jazyka totalitní komunistické moci v Československu padesátých let. Vybrané výpovědi a komentáře snímku slouží žákům k zamyšlení nad silným propagandistickým zatížením textu.
Informační texty: Zákulisí vzniku propagandistického filmu
Lidský příběh: Medailonek Josefa Toufara
Historický pramen: Proticírkevní karikatury
Chcete-li, můžete si zobrazit plnou verzi lekce.
Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení
Krátký snímek z roku 1950 o tzv. číhošťském zázraku je ukázkou toho, jakým způsobem fungovala propaganda komunistického režimu v Československu.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč komunisté využívali tak nelidských metod k tomu, aby člověka zlomili? Co zažívali během zatčení, výslechů a později ve vězeních či táborech lidé, kteří stáli režimu v cestě? Jak se s těžkou životní situací vyrovnávali jejich rodiny? Za co bychom měli politickým vězňům komunistického režimu poděkovat?
Milan Maryška / Česká republika / 2000 / 60 min.
Druhý díl dokumentární tetralogie režiséra Milana Maryšky a scénáristy Jiřího Stránského je věnován všem politickým vězňům komunistického Československa. Počet obětí komunistického teroru v letech 1948 až 1989 je děsivý. Popraveno bylo 241 politických vězňů, tisíce zemřely ve vězeních a lágrech, další desetitisíce v nich prožily dlouhá léta. Stejně hrůzná jako tato čísla jsou svědectví jednotlivých vězňů. Mezi oběťmi, kterým se film věnuje, je i Milada Horáková a skupina Rudolfa Slánského.
Aktivita: Příběhy z lágrů – projekt k regionální historii (90 min. včetně projekce)
Projekt otevírá diskusi o represivních složkách naší totalitní minulosti. Žáci ve svém okolí poznávají komunistické věznice a pracovní tábory a pátrají po osobnostech, které jimi prošly. Výstupem projektu je výstava plakátů vytvořených žáky.
Informační texty: Otázky a odpovědi
Lidský příběh: Příběh spisovatele a politického vězně Karla Pecky
Historický pramen: Zákon č. 231 Sb. ze dne 6. října 1948 na ochranu lidově demokratické republiky (výňatek)
Chcete-li, můžete si zobrazit plnou verzi lekce.
Ztráta paměti – Žalář je čest, ne ponížení…
Dokument je věnován všem politickým vězňům komunistického Československa. Počet obětí komunistického teroru v letech 1948 až1989 je děsivý. Popraveno bylo 241 politických vězňů.