Komunistická propaganda

S propagandou se člověk před listopadem 1989 setkával doslova na každém kroku a při každé příležitosti: Měl si být vědom, že KSČ je všude. Už od základní a střední školy mu byl v učebnicích a výuce vštěpován pokřivený obraz historie i tehdejšího světa, propaganda na něj působila v mládežnických či zájmových organizacích, na ulicích, během režimních rituálních oslav, valila se na něj z výloh obchodů, z televizních zábavních pořadů, seriálů i detektivek, podléhalo jí výtvarné umění, krásná literatura i film. Vedle denního tisku se promítala i do barevných víkendových magazínů.

Propaganda a rituál

1987 / 5 min.

Svátek práce v českých dějinách a zvláště v období komunistického režimu

Propaganda v literatuře a ve výtvarném umění

1975 / 3 min.

Nevábná historie „socialistického realismu“

Propaganda v populární hudbě

1985 / 2 min.

Po Vítězném únoru 1948 začal komunistický aparát řídit kulturní politiku podle sovětského vzoru.

Propaganda v televizi

1975 / 62 min.

O jednom z nejdůležitějších nástrojů „výchovy lidu“

Propaganda v tisku

1977 / 6 min.

O masmédiích, z nichž k občanům promlouval komunistický aparát – a mluvil pořád jen o sobě

Propaganda ve filmu

1961 / 11 min.

O centrálně řízené československé kinematografii a podílu KSČ na jejím úpadku

Propaganda ve školství

1986 / 2 min.

Od dětství pod kontrolou – vzdělávání ke stranickému obrazu

Propaganda ve veřejném prostoru

1954 / 1 min.

Státně-stranická komunistická ideologie byla před rokem 1989 všudypřítomná.