Naše moderní dějiny jsou mimo jiné dějinami útěků a vyhánění, což si možná málo uvědomujeme a připomínáme. Na konci třicátých let se o zoufalý únik z Československa pokoušeli Židé, ze země prchali vojáci, intelektuálové, odpůrci nacismu. Po skončení 2. světové války muselo zemi opustit více než dva miliony Němců, zpravidla bez soudu, na základě nepřijatelného principu kolektivní viny. Když v únoru 1948 provedla komunistická strana převrat, před totalitou prchaly další desetitisíce lidí. Nová mnohatisícová vlna útěků nastala po sovětské okupaci v srpnu 1968, v následujícím dvacetiletí vyháněla Státní bezpečnost nepohodlné disidenty. Českoslovenští občané po několik desetiletí soustavně riskovali a vynakládali obrovské úsilí při překonávání železné opony: chtěli se dostat za lepším životem, za svobodou.
Publikaci o čs. emigraci a exilu jsme poprvé vydali v letech 2011 a 2016. Již tehdy o ni byl značný zájem a celý náklad byl brzy rozebrán, proto jsme vydali její třetí dotisk.