Ztracená duše národa: Ztráta slušnosti

Cíle lekce

1. seznámit se s poválečnou československou historií a s perzekucí občanů v komunistickém Československu
2. uvědomit si konkrétní dopady porušování lidských práv na život jedince
3. zajímat se o místo, kde žiji

Ze společnosti, která dovolí, aby se ubližovalo ženám, se vytratila slušnost, je přesvědčena renomovaná česká dokumentaristka Olga Sommerová. Její snímek ukazuje na čtyřech osudech, jak brutálně zacházel komunistický režim s třídními nepřáteli z řad žen. Film začíná příběhem Edy Ottové, pocházející z dnes zcela zdevastovaného panství Zvěstov. V roce 1951 byla Eda Ottová zatčena a po tvrdých výsleších (první z nich trval čtyřicet hodin a měla při něm ručníkem zavázané oči) byla odsouzena na deset let. Dagmar Skálová, členka Sokola, která se spolu s manželem věnovala výchově mladých skautů, byla odsouzena na doživotí a ve vězení strávila šestnáct let. „U výslechu jsem nebrečela, ale styděla jsem se za ty chlapy, který se nestyděli týrat ženskou,“ říká k praktikám svých věznitelů po letech Dagmar Skálová. Růžena Krásná byla od mládí aktivní ve Straně národních socialistů. V roce 1949 byla zatčena. Během výslechů ji vyšetřovatelé všemožně mučili, mimo jiné jí vyrazili zuby a pálili ji cigaretou. Odsouzena byla na dvacet dva let. V pardubické věznici nakonec strávila osm let. Ludmila Šteflová byla za údajnou velezradu a protistátní činnost odsouzena na deset let. V dokumentech měla uvedeno, že je zločinec první kategorie a její návrat je nežádoucí. Podle toho se k ní ve věznicích chovali.