Nevíte, jak na besedy s pamětníky?

"Nejlepší je debaty nevést vůbec a nechat je plynout," říká Vlasta Vyčichlová o tom, jaké má zkušenosti s diskuzemi s pamětníky. Do Měsíce filmu na školách se se svými žáky zapojovala řadu let. Přečtěte si její tipy, jak besedy s hosty připravit a vést.

Vlasto, během Měsíce filmu na školách budou probíhat stovky debat s pamětníky. Jaká je tvoje zkušenost s těmito besedami?

Patřím ke generaci, která když slyší debata s pamětníky, zaujímá okamžitě obranný postoj, protože v době totality se pod tímto pojmem až příliš často skrývaly řízené agitky s nepřirozeným průběhem a dopředu nachystanými otázkami. Setkání s lidmi, kteří zažili bezpráví nacistické nebo komunistické totality, jsou ale jiná. Nebo jiná rozhodně mohou být, to záleží samozřejmě na učiteli. Ale zhlédnout společně s žáky a hostem film, který téma otevře, a pak s pamětníkem událostí o filmu a jeho vlastních zkušenostech hovořit – to bývá velmi silný, emotivní a nezprostředkovatelný zážitek.

Neměla jsi někdy obavy z toho, jak budou studenti reagovat?

Samozřejmě, že jsem poprvé měla obavy, už díky svým vlastním zkušenostem. Byla jsem ale, jako při práci s dokumentem často, mile překvapená a zaskočená reakcemi studentů. Byli soustředění, vůči hostu se chovali s respektem a jejich reflexe byly otevřené. Díky předchozí zkušenosti z práce s filmem se už nebáli, že se budou „hloupě“ ptát, neměli problém projevit vlastní názor a emoci.

Máš nějaké tipy na to, jak debatu vést?

Chtělo by se mi říct, že nejlepší je debaty nevést vůbec a nechat je plynout. To by bylo ideální a někdy se to dokonce i tak stane. Ale takovému výsledku předchází dlouhá a poctivá práce na sobě i se žáky. Mám osobní zkušenost s tím, že jakmile jsem sama u sebe něco podcenila, na debatě se to negativně projevilo. Nikdy jsem ale nemusela sáhnout k dopředu připraveným otázkám a nějakému dirigování žáků před setkáním s pamětníkem.

Jak jsi tedy žáky na besedu připravovala?

Nemohla jsem si dovolit nechat žáky bez informací, museli vědět, co je čeká. Také jsem je požádala, aby se chovali způsobem odpovídajícím tomu, co náš host zažil a čím si musel projít. Nikdy mě v tomto smyslu nezklamali. Jinak obecně pro debaty po filmu, ať s hostem nebo bez něho, platí, že by měly probíhat v bezpečném prostředí, kdy se nikdo nemusí bát projevit svůj názor. To je něco, co se nedá vytvořit hned, chce to čas, důvěra se leckdy buduje pomalu.

Vybudovat důvěru a respekt mezi učitelem a žákem je běh na dlouhou trať. Jak jsi na tom pracovala?

My učitelé máme taky někdy pocit, že máme vždycky pravdu – není na škodu si někdy připustit, že to tak nemusí být vždycky. Jedině tak se to mohou žáci naučit taky. To, co bychom chtěli naučit je, musíme především reprezentovat my sami. A pokud se nám to, přirozeně, vždycky nedaří, pak je dobré to přiznat a omluvit se. Jinak budeme při vyžadování těchto „ctností“ pro žáky vždycky nedůvěryhodní.

Je nějaká debata, kterou si obzvlášť pamatuješ?

Jednoho z prvních setkání se zúčastnili i Barmánci, kteří emigrovali před vojenskou totalitou ve své zemi do Indie a v České republice sbírali na studijním pobytu zkušenosti s nenásilnou změnou režimu. Promítali jsme film o Miladě Horákové a žáci mě dojali hned nadvakrát: poprvé, když v reflexi po filmu si jeden z kluků zadrhnutým hlasem povzdychl nad tím, co jsme to za národ, který si nechal ničit lidi, jako byla Milada Horáková. A podruhé – to už při debatě s našimi hosty po filmu – když jiný kluk Barmáncům poté, co hovořili o nebezpečí, které jim díky emigraci hrozí, bezelstně nabídl bydlení u nich doma. Může to znít naivně, ale ve skutečnosti šlo o tak bezprostřední projev solidarity, o jakém by se nám dospělým mohlo jen snít. A viděno optikou dnešních událostí kolem uprchlického exodu to platí ještě víc.

Vlasta Vyčichlová učila dvacet let český jazyk, občanskou výchovu a působila jako výchovná poradkyně na Střední škole strojní, stavební a dopravní v Liberci. V roce 2001 stála u zrodu Jednoho světa na školách a od té doby se podílí na přípravě projektových materiálů. Vede také školení, motivační workshopy pro pedagogy a kurzy na pedagogických fakultách k tématu využívání audiovizuálních materiálů ve výuce.