Laureáti Ceny Příběhů bezpráví 2015

2.11.2015 / Příběhy bezpráví

Již dnes večer v pražském kině Lucerna obdrží dva muži a jedna žena letošní Cenu Příběhů bezpráví. V průběhu roku studenti z celé republiky nominovali své kandidáty a v říjnu zasedla studentská porota, která z nominací tři laureáty vybrala. Podívejte se, kdo byl vybrán!

 

Josef Odehnal (*1930, Proseč u Skutče)

Se svým postojem k režimu se nikdy netajil – už v osmnácti letech se dostal před soud pro     mladistvé, kde byl žalován za pobuřování a hanobení Sovětského svazu. Později se se skupinou tzv. budislavských Jánošíků domluvil, že střelbou vystraší místopředsedu místní komunistické strany. Ačkoliv se nakonec této akce sám nezúčastnil, byl v roce 1950 ze skupiny zatčen jako první. Při výslechu odmítl cokoliv prozradit a u litomyšlského soudu byl odsouzen k 15 letům odnětí svobody, konfiskaci veškerého majetku a peněžní pokutě. Propuštění na základě amnestie se dočkal po šesti letech.

 

 

František Cecha (*1895, Žatčany u Brna - †1959, Valdice)

Odmala byl velmi pracovitý a jeho snem bylo stát se sedlákem a starat se o vlastní hospodářství. To se mu také díky jeho píli a pracovitosti podařilo - v roce 1928 si v Žatčanech u Brna dům s pozemky koupil. S pomocí celé rodiny se mu dařilo a hospodářství jen vzkvétalo. V roce 1951 byl ale zatčen a odsouzen na deset let vězení za údajnou velezradu. A to proto, že se snažil pomoct utéct pronásledovanému knězi Jančovi. Jeho dům byl prodán a pole propadla družstvu, manželka s dětmi se musela vystěhovat. On sám se svobody nedožil. Po krutém zacházení a psychickém vytížení ve valdické věznici zemřel.


 

Marie Chalupová (*1925, Licibořice u Chrudimi)

Už během druhé světové války pomáhala na Chrudimsku spolu se svou rodinou partyzánům, kterým nosila jídlo. A po komunistickém převratu v odbojové činnosti pokračovala. Ve skupině, která převáděla lidi přes hranice do Západního Německa, fungovala jako spojka a jejím členům předávala zprávy. Na tuto její činnost ale zanedlouho přišla StB a přišla ji zatknout přímo do školky v Pískové Lhotě u Poděbrad, kde v té době pracovala. Zařazena byla do monstrprocesu s Miladou Horákovou a při veřejném soudním procesu jí byl navržen trest smrti provazem, který později zněl patnáct let. Propuštění se dočkala po osmi a půl letech. Naději a víru ve spravedlnost si uchovala i přes to, za jakých podmínek byla vězněna a jaké vyšetřovací metody na ní byly využívány.