Letošním tématem Měsíce Příběhů bezpráví je výročí vzniku Charty 77. Této občanské iniciativě je věnovaný i váš nejnovější film Charta 77: Souhlasím s Prohlášením. Co stálo za jeho vznikem?

S ohledem na blížící se lednové výročí vzniku Charty 77 bylo o tématu dlouho dopředu jasno. Tuto zásadní občanskou iniciativu moderních československých dějin chceme pochopitelně přiblížit nejmladší generaci, a právě naše tradiční listopadová akce je pro to ideální příležitostí.

Žádný film o Chartě 77 v délce a formě vhodné pro promítání na školách se nám ale nepodařilo najít, a proto padlo rozhodnutí, že nový film vznikne v naší produkci a já se ujmu režie. Naší ambicí bylo zasadit Chartu 77 do dobového kontextu, připomenout klíčové milníky její existence a důležité dobové souvislosti. A to formou, která bude pro náctileté diváky srozumitelná a zároveň atraktivní.

Jakou formu zpracování jste tedy zvolil?

Stejně jako v předchozích filmech jsem vsadil na dynamický střih, mozaikovité vyprávění, do kontrastu stavěné situace a emoce, poutavé vizuální zpracování s animacemi a kresbami a výraznou hudbu – tentokrát například skladby The Plastic People of the Universe, DG 307 nebo Filipa Topola s Psími vojáky.

Příběh Charty 77 je vyprávěn v sedmi kapitolách, s prologem a epilogem. Sledujeme období od soudního procesu s mladými vlasatými hudebníky až po sametovou revoluci.  Film obsahuje množství dobových dokumentů, režimních tiskovin a fotografií, které nejsou zařazeny jen jako ilustrace vyprávění, ale jejich obsah je cíleně akcentován a stávají se tak nedílnou součástí vyprávění. 

Proč jste jako průvodce příběhem Charty 77 zvolil právě Václava Havla?

Ve svých filmech se snažím vyhýbat „mluvícím hlavám“, tedy pamětníkům vzpomínajícím před kamerou. Je to osvědčený způsob vyprávění příběhů a vznikají tak i velmi působivé filmy. Pro část nejmladších diváků ale tahle forma nefunguje a často ztrácejí pozornost. To je jistě způsobeno i tím, jak konzumují obsah na sociálních sítích.

Nechtěl jsem jít ani cestou anonymního voiceoveru, který by nás příběhem Charty 77 provázel. Za vypravěče jsem nakonec zvolil Václava Havla, jehož život je s Chartou 77 neoddělitelně spjat. Po většinu filmu Václava Havla nevidíme, pouze posloucháme jeho autentické vzpomínky a komentáře.

Novinkou letošního ročníku Měsíce Příběhů bezpráví je speciální nabídka pro odborné školy a učiliště. Proč jste se v JSNS rozhodli na tento typ škol více zaměřit?

Existují obrovské rozdíly ve znalostech a postojích žáků jednotlivých typů středních škol, tedy gymnázií na jedné straně a středních odborných škol a zejména odborných učilišť na straně druhé. To vytváří prostor pro různé populisty a manipulátory, kteří právě na ně cílí a cílit budou i v budoucnu. Budou jim nabízet jednoduchá řešení, vyvolávat strach, hněv a nenávist. 

Vzdělávání na středních odborných školách a odborných učilištích představuje obrovskou výzvu. Bez nadsázky lze říct, že zlepšování jeho kvality přispívá k ochraně demokracie a k budování odolné, sebevědomé, tolerantní a svobodné společnosti. V posledních letech proto prioritně připravujeme materiály, které zohledňují specifické potřeby žáků odborných škol i okolnosti, které vzdělávání na těchto školách komplikují.

Příběhy bezpráví letos představily nový spot. Na jeho konci zaznívá claim „Vzděláváním proti ztrátě paměti“. Jak moc je v dnešní době plné dezinformací a relativizování minulosti obtížné udržet historickou paměť živou?

Že česká společnost ztrácí historickou paměť, je smutný fakt. Jako by se vytrácelo povědomí o tom, co jsme ještě nedávno prožívali. To samozřejmě vyhovuje mnohým politikům a četným internetovým bojovníkům za různé svobody, kteří minulost účelově ohýbají.

Našimi vzdělávacími aktivitami se snažíme přispět k tomu, aby si zejména mladí lidé uvědomovali, k jak hrůzným důsledkům vedly nacistická a komunistická ideologie, aby uměli rozpoznat autoritářské tendence, které oslabují či přímo ničí demokracii a dokázali vystupovat na její obranu. Snažíme se rozvíjet mediální gramotnost žáků, schopnost orientovat se v záplavě informací. Vedeme náctileté k tomu, aby byli citliví na vyvolávání nenávisti, odolní vůči populismu, demagogii a manipulaci, aby chápali svoji spoluzodpovědnost za stav společnosti a angažovali se ve veřejném dění.