ROZHOVOR: Potěšilo mě, kolik projektů mladí lidé v Česku dělají, říká Jakub Čech

23.3.2017 / Jeden svět na školách

Šestnáctiletý Jakub Čech toho i přes svůj poměrně nízký věk dokázal jako aktivní občan víc než mnoho dospělých. Zajímá se o veřejné dění a ve svém rodném Prostějově důsledně sleduje kroky tamních politiků a rozplétá nepravosti, na které narazí. Loni získal Jakub zvláštní uznání poroty Ceny Gratias Tibi za občanskou angažovanost mladých lidí. Minulý týden se stal sám porotcem, když zasedl ve Studentské porotě Jednoho světa a vybíral letošní vítězný film festivalu z kategorie Jeden svět pro studenty.

Bylo těžké vybrat nejlepší film? Shodli jste se s ostatními porotci?

Nebylo, i když my jsme samozřejmě posuzovali více hledisek. Například velkou roli pro nás hrála osvětová hodnota toho filmu ve školách. A po zvážení těchto kritérií jsme zjistili, že to vidíme všichni víceméně stejně. 

Sledujete rád dokumentární filmy?

Můj vztah k dokumentárním filmům je pozitivní, spoustu věcí se z nich dozvím. Nedívám se na ně ale tak často, jak bych chtěl, protože třeba Jeden svět se v Prostějově nekoná a ty možnosti na nepříliš velkém městě jsou omezené.

Díky tomu, co děláte, jste se stal známou osobou. Zajímají se o vás novináři, dáváte rozhovory. Chtěl o vás už někdo natočit dokument?

Dva menší dokumenty už o mně točila Česká televize. Jeden se vysílal vloni na jaře, další půjde do vysílání v nejbližších týdnech, oba v rámci pořadu Nedej se. 

V roce 2016 jste získal zvláštní uznání poroty Ceny Gratias Tibi. Co pro vás tohle ocenění znamená?

Vážím si té podpory, jsem rád, že určitá část společnosti vnímá mé aktivity pozitivně. Každopádně pro mě bylo potěšující zjistit, kolik zajímavých projektů mladí lidé v Česku dělají, a je dobře, že o tom je nějaké povědomí.

Mnohdy zaznívá, že se mladí lidé o dění kolem sebe nezajímají. Je to pravda?

Neřekl bych, že se o to nezajímají, ale je potřeba, aby dostali impuls. Důležití jsou učitelé, kteří v mladých dokážou zájem vzbudit. Například když žáci v zeměpise či společenských vědách prezentují aktuality, měli by také vyjádřit svůj názor na věc, ne zprávy jen přečíst, sednout si a dostat jedničku.

Jak to vlastně ve škole chodí?

Učitelé vědí, že podle vzdělávacích plánů s námi mají diskutovat o aktuálních událostech, ale pokud to samotného učitele nezajímá, nemůže to předat dětem. Mám s tím spojenou takovou historku. Podstrčili jsme jedné spolužačce před čtením aktualit vymyšlenou zprávu ze satirického serveru Infobaden news. Článek o tom, že Miloš Zeman v živém vstupu četl seznam lidí, které nemá rád, a Události České televize se kvůli tomu protáhly o několik hodin. Spolužačka to přečetla a my jsme se zeptali paní učitelky, co si o tom myslí a jestli to viděla. Odpověděla: Sledovala jsem to, ale moc mě to nebavilo, tak jsem to přepnula. Nejen, že to nemohla vidět, ale nejhorší bylo, že té zprávě věřila.

Lidi často v souvislosti se zájmem o veřejné dění fascinuje váš věk. Kdy jste se o politiku začal zajímat?

Tuhle otázku dostávám docela často. Třeba proces voleb mě fascinoval vždycky. Když mi bylo šest let, vzpomínám si na všechny plakáty s růžemi a modrými ptáky. V sedmi letech jsem řešil s babičkou, kdy budou další volby. Jestli příští rok, nebo jestli budou předčasné. Moc jsem nevěděl, o co jde, ale strašně mě to přitahovalo.

Snažíte se k zájmu o politiku a veřejné dění motivovat i své kamarády?

Párkrát jsem vzal bývalé spolužáky na zastupitelstvo. Chodili tam rádi, protože to, co se tam dělo, považovali za něco směšného. Byla to pro ně zábava. Ale jestli to posílilo důvěru „občana ve stát“, to netuším.

Na konci března se uzavírají nominace na Cenu Gratias Tibi 2017. Víte o někom, kdo by si toto ocenění zasloužil?

Určitě by mě různí aktivní mladí lidé, kteří by si za své projekty cenu zasloužili, napadli. Nechci ale říct nikoho konkrétního. Poděkování si zaslouží všichni, kteří pro zlepšení svého okolí něco dělají.