Rozhovor: Dokumentární filmy přináší pedagogické zázraky

12.5.2016 / Jeden svět na školách / Další vzdělávání pedagogů

To říká o svých zkušenostech s prací s filmem ve výuce Vlasta Vyčichlová, oblíbená lektorka Jednoho světa na školách. Má za sebou bohatou praxi - učila přes dvacet let na Střední škole strojní, stavební a dopravní v Liberci, nyní vede různé kurzy pro vyučující i na pedagogických fakultách.

Můžeš vysvětlit, co pro učitele znamená, učit prostřednictvím dokumentárního filmu?
 
Často mluvím o několika pedagogických zázracích. Tím prvním je to, že sdílení filmů se vším, co k němu patří, baví nejen učitele, ale i žáky. Dalším zázrakem je, že do debat po filmu se zapojují i žáci, kteří byli zvyklí mlčet. Při práci s filmem si totiž všímáme vlastních pocitů, a ty bývají vždy pravdivé. A tak žáci od vás nikdy neuslyší to nelichotivé „špatně“. Navíc se učí vidět téma z více úhlů pohledu, umějí lépe naslouchat a jsou citlivější na populistickou manipulaci. 
 
Prožitek z filmu tedy žáky přímo ovlivňuje. Pozoruješ, jak to formuje jejich postoje?
 
Právě dalším zázrakem je, že žáci i učitel se postupně proměňují. Stávají se vnímavější a otevřenější. Nečekají pasivně na to, že za ně někdo problém vyřeší, ale s nápady sami přicházejí. Pro učitele je velkou výhodou, že filmy pomáhají otevírat těžká témata, ať už osobní, nebo ta kontroverzní, která rezonují společností. A konečně se pedagog při práci s filmem dozvídá o svých žácích to, co mu jinak často zůstává skryté.
 
Jaká jsou v tomto ohledu specifika žáků na učilišti? 
 
Moji žáci jsou obecně vnímaní optikou stereotypu jako „ti problematičtí“, kteří se nechtějí učit, a nic je nezajímá. Jsem ráda, že mohu potvrdit, že to tak není. Já své učně poznala jako vnímavé, přirozeně spravedlivé lidi, kteří sice mají problém, ale s námi, se světem dospělých. Mnozí z nich byli z rodin, kde na ně nebyl čas, jiní prošli základním školstvím ocejchovaní a někteří měli za sebou velmi těžká období. Práce s dokumentárním filmem přinášejícím silný příběh hrdiny jim pomáhal svět dospělých lépe chápat. Pomalu přicházeli o pocit, že nemohou nic ovlivnit nebo že se musí stále jen bránit silou a provokací.
 
Často lektoruješ na seminářích pro pedagogy. S jakými reakcemi se setkáváš z jejich strany?
 
Na semináře jezdí učitelé motivovaní, kteří mají svoje žáky a svou práci rádi. To znamená, že lektorování je velká radost – jde většinou o velmi krásná, inspirující setkání, při nichž se navzájem obohacujeme, jak vlastními zkušenostmi a názory, tak především společnou radostí z nástroje, kterým pro nás je program Jeden svět na školách.
 
Je to tedy inspirující i pro tebe...
 
Ano, býváme i dojatí a zasažení silou společného sdílení a troufám si říct, že se všichni včetně mě rozcházíme s novou chutí a energií. Je ale také pravda, že i tito motivovaní pedagogové bývají unavení – systémem, nepochopením, nedoceněním nebo morálním marasmem těch, kteří by lidská práva měli svými životy stvrzovat, nikoli je zpochybňovat. Je příjemné, když se podaří, že z našich seminářů odjíždějí klidnější, jistější a nabití novou vírou v to, že má jejich práce smysl.