Jak motýl

Cíle lekce

1. umět pracovat s vlastními emocemi a schopností empatie
2. diskutovat o problematice postavení lidí s postižením ve většinové společnosti
3. uvědomit si, v čem je svět lidí s postižením odlišný od světa zdravých a v čem jsou si oba světy podobné

Přemek se narodil s těžkým tělesným postižením. Do svých šesti let věřil, že je stejný jako ostatní a že jeho matka rozumí neartikulovaným zvukům, které v jeho hlavě zněly jako řeč. Postupně ale zjistil, že nikdo netuší, jaký je jeho skutečný stav a že jeho vrozená vada se týká pouze těla a ne mysli. Lékaři o něm prohlásili, že je „hloupý” a neschopný jakékoli komunikace. Jeho matka tudíž netušila, že Přemek rozumí tomu, co se říká v televizi, že jí odpovídá několika základními signály a že se v duchu učí počítat, když ho krmí. Kdykoli se pokoušel „mluvit“, dostával prášek, jako kdyby měl epileptický záchvat. „Říkali mi debile, poleno. Připadal jsem si jako pohřbený zaživa,“ popisuje Přemek. Až po mnoha letech strávených v ústavu odhalila terapeutka signály, které k ní vysílal. Naučila ho speciální obrázkový jazyk, díky němuž začal v šestnácti letech nejen komunikovat se svým okolím, ale i psát poezii. 

Ve filmu se objevují citlivé záběry. Po promítání věnujte čas reflexi emocí.