V říjnu 1968 nastoupil jedenadvacetiletý Jan Palach na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy ke studiu historie. A hned o měsíc později se zapojil do okupační stávky, která však skončila neúspěchem.

Průběh stávky si můžete připomenout v dokumentu Deset bodů.

Svůj nesouhlas s okupací Československa a zejména rezignací společnosti vyjádřil mnohem radikálněji o dva měsíce později. 16. ledna se v horní části pražského Václavského náměstí polil benzínem a zapálil. O tři dny později na následky popálenin třetího stupně na 85% těla v nemocnici zemřel.

Podívejte se na film Hořící keř, který dokumentuje samotné upálení i to, co následovalo. Využijte i výukové materiály k filmu a diskutujte se svými žáky nad významem Palachova činu.

Čin mladého studenta vyvolal ihned vlnu reakcí. Den nato začala skupina lidí držet protestní hladovku na místě upálení. 20. ledna byl uspořádán pietní průvod Prahou, do kterého se zapojilo několik desítek tisíc lidí. S Palachem se také přišlo rozloučit obrovské množství lidí 24. ledna do pražského Karolina, kde byla vystavena jeho rakev, i druhý den na jeho pohřeb.

Využijte autentické a velmi emotivní záběry z Palachova pohřbu doprovázené písní Ticho od Bohdana Mikoláška. Tento týden je také otevřený pro veřejnost! Podívejte se i na fotografie z pohřbu v Mapě Příběhů bezpráví.

I přes tento velký zájem veřejnosti se památka Jana Palacha ve veřejném prostoru opět objevila až o dvacet let později, a to v tzv. Palachově týdnu. Několik opozičních skupin k výročí jeho smrti svolalo na 15. ledna vzpomínkové shromáždění k soše sv. Václava. Přestože byla akce zakázána, tak se shromáždění sešlo, a i přes brutální zásahy policie demonstrace pokračovala i následující dny.

Podívejte se na záběry z Palachova týdne a poslechněte si vzpomínky na něj ve filmu České děti.