O (ne)zákazu mobilů ve školách – Český příběh

Mnoho zemí světa již přistoupilo nebo právě přistupuje k plošné regulaci používání mobilních telefonů ve školách. Nejčastěji zákonem, vládním nařízením nebo nařízením státní vzdělávací instituce. V Evropě to jsou již téměř všechny státy, Česká republika mezi nimi ale dosud není. Proč? 

Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu JSNS

České klíčové vzdělávací instituce, především MŠMT a Národní pedagogický institut podobná opatření dlouhodobě zpochybňují a odmítají. Postoj MŠMT ilustruje opakované prohlášení zmocněnce pro digitální vzdělávání a digitalizaci Martina Úlovce, že „zákaz mobilů není řešením“. Nikdo soudný přitom netvrdí, že samotné omezení používání mobilů problém vyřeší. Případné omezení je chápáno jako jedno z řady navzájem propojených opatření. Pohled NPI reprezentuje rozhovor s vedoucím oddělení digitalizace ve vzdělávání Ondřejem Neumajerem v Deníku N, kde v prosince 2025 označil zákaz mobilů za „centrální řízení na úrovni státu jako za socialismu.“

Debata o vlivech digitálních technologií na děti a náctileté v posledních měsících i v České republice zintenzivnila. Její součástí je mimo jiné zpochybňování negativních dopadů moderních technologií. Například David Šmahel z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v pořadu Zákaz mobilů? odvysílaném na konci loňského roku v České televizi řekl: „Z mého pohledu neexistuje evidence pro to, že by se duševní zdraví adolescentů zhoršovalo kvůli používání mobilů a sociálních sítí."

Dalším příkladem je podcast Rozpravy o médiích z listopadu 2025, kde Radek Palaščák z Univerzity Palackého v Olomouci pronesl: „Negativní aspekty sociálních sítí se u dětí ve věku 11 až 15 let týkají malé skupiny problematických uživatelů – 8,3 procenta dětí.“ A do třetice Adéla Lábusová, garantka a metodička NPI pro téma digitální well-being, v rozhovoru pro portál Měníme osnovy v květnu 2025 na otázku „Jak moc souvisí užívání digitálních technologií s naší pohodou a zdravím?“ odpověděla následovně: „Výzkumy, které vyhodnocují důsledky různých okolností a podmínek na život člověka, ukazují, že vliv digitálních technologií je příliš malý na to, abychom mu mohli přikládat vůbec nějaký význam (do 1 % vlivu na celkovou spokojenost).“

Přitom rizik, problematických a nežádoucích jevů kyberprostoru a digitálních technologií týkajících se dětí a dospívajících, které potvrzují mnohé zahraniční výzkumy a studie, je celá řada. Uvádím je jen výčtem:

  • kyberšikana, kybergrooming, sexting, šíření intimního či pornografického obsahu,

  • negativní vliv na duševní zdraví a na emocionální, psychickou i sociální pohodu,
  • negativní dopad na vývoj mozku (slabší rozvoj prefrontální kůry – vliv na pozornost, soustředění, sebekontrolu),
  • negativní vliv na fyzické zdraví (pokles fyzické aktivity, obezita),
  • problémy související s hraním digitálních her (závislosti, nákupy herních doplňků, dětský hazard),
  • finanční kyberzločiny, půjčky a zadlužování,
  • radikalizace,
  • dezinformace a mediální manipulace,
  • šíření propagandistického obsahu jako součást hybridní války.

Jak tato rizika minimalizovat?

Součástí debaty o těchto jevech je hledání odpovědi na otázku, jakým způsobem tato rizika a negativní vlivy digitálních technologií minimalizovat. Ve vzdělávacím programu JSNS jsme přesvědčení, že zásadní a nezastupitelnou roli má mediální vzdělávání. Proto se mediálnímu, respektive informačnímu vzdělávání a posilování kritického myšlení věnujeme od roku 2007. Za důležité považujeme rovněž vzdělávání rodičů, pro které máme širokou nabídku materiálů a aktivit.

Samotné vzdělávání ale nestačí. Je nutné zaměřit se také na platformy, zejména provozovatele globálních sociálních sítí. To je úkol především pro orgány Evropské unie, které musí vymáhat dodržování existujících zákonů a norem, dále přijímat nové, požadovat transparentnost algoritmů a jejich úpravu. Je to úkol mimořádně obtížný – platformy se dlouhodobě zříkají odpovědnosti, přestože výrazně ovlivňují naši společnost. Její blaho ale zjevně není smyslem jejich existence.

Dalším opatřením by měla být regulace užívání digitálních technologií dětmi a náctiletými včetně regulace ve školním prostředí. Tím spíš, že se chování platforem ovlivňovat nedaří a lze jen těžko očekávat, že se v brzké době situace výrazně změní. Z uniklých dokumentů některých sociálních sítí přitom víme, že jejich provozovatelé si jsou vědomi problematičnosti a manipulativnosti tohoto prostředí, ale očividně nejeví zájem posílit ochranu nejzranitelnějších uživatelů, tedy dětí a adolescentů.

Jak už jsme zmínili, v České republice dosud žádná centrální regulace užívání mobilů ve školách, a to ani alespoň na nižších stupních základních škol, přijata nebyla, státní vzdělávací autority k tématu nezaujímají jasné stanovisko. Neexistuje ani metodické doporučení, které by se problematice výslovně věnovalo. Na vzdělávacích odborných fórech se objevují argumenty proti takové regulaci. Nejčastější z nich v dalších odstavcích krátce komentuji.

Nejčastější argumenty proti regulaci užívání mobilů ve školách

  • Omezení užívání mobilních telefonů by mělo negativní dopad na digitální gramotnost

Tento nejčastější argument odpůrců regulace je v podstatě lichý. Využívání technologií ve výuce vedené vyučujícími by bylo nadále samozřejmě možné a žádoucí. Většina škol je dnes dobře technicky vybavena, mají počítačové učebny, notebooky a tablety k zapůjčení apod. (mimo jiné díky Národnímu plánu obnovy –Inovace ve vzdělávání). A snad se shodneme, že scrollování sociálních sítí na vlastních mobilech během výuky a o přestávkách posiluje digitální gramotnost jen stěží.

 

  • Vedení škol může nastavit vlastní pravidla platná pro jejich školu

Paragraf 30 odstavce 3 školského zákona opravdu obsahuje ustanovení, že „Školní řád nebo vnitřní řád může omezit nebo zakázat používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení dětmi, žáky nebo studenty“. A řada škol k takovému omezení již přistoupila. Proč tedy zavádět plošné opatření? Ze stejných důvodů jako přidáváme jiná centrální pravidla. Jsou vyjádřením vzdělávací politiky státu, zajistí jednotnost přístupu. Stát tímto způsobem vzdělávací proces řídí, nespoléhá na posouzení a vůli každého jednoho ředitele školy. Modelovým příkladem nehodným následování může být stav mediální výchovy. V Rámcových vzdělávacích programech je průřezové téma mediální výchova popsáno velmi volně a málo konkrétně, důraz na jeho implementaci do výuky je minimální, chybí efektivní kontrola. Důsledkem je velmi nízká úroveň mediální gramotnosti žáků základních i středních škol. Je zarážející, že po necelých dvaceti letech od zavedení zmiňovaných rámcových vzdělávacích programů téměř pětina základních škol mediální výchovu nevyučuje vůbec. A 78 % procent vyučujících základních škol je přesvědčeno, že mediální výchova není v českém školství vnímána jako důležité téma (STEM, 2023).

 

  • Zákazy jsou neefektivní, pravidla budou obcházena

Se stejným zdůvodněním bychom mohli rezignovat na mnohá jiná porušovaná pravidla, např. pravidla silničního provozu. Všechna pravidla vyžadují jasné nastavení a důslednost při jejich zavádění a dodržování. Při konzistentním přístupu si na ně děti postupně zvyknou. Velkou pozornost je samozřejmě potřeba věnovat vysvětlováním důvodů pro jejich zavedení, a to jak žákům, tak rodičům.

 

  • Chybí studie pozitivního dopadu plošné regulace

Jeden z nejrozšířenějších vzdělávacích newsletterů bEDUin v září loňského roku o zákaz mobilů napsal následující: „Přestože efekt v podobě lepších výsledků žáků jediný dostupný výzkum nepotvrdil, tlak na plošný zákaz roste i v Česku.“  Pojďme se podívat, jaká zjištění uvedená studie School phone policies and their association with mental wellbeing, phone use, and social media use, University of Birmingham, z března 2025, opravdu přináší. Victoria Goodyear, hlavní autorka studie, řekla v rozhovoru pro BBC, že zjištění „nejsou proti zákazům chytrých telefonů ve školách“, ale „že tyto zákazy samy o sobě nestačí k řešení negativních dopadů“. Výzkum však zjistil souvislost mezi delším časem stráveným na telefonech a sociálních sítích a horší duševní pohodou a zdravím, menší fyzickou aktivitou, horším spánkem, nižšími známkami a rušivějším chováním ve třídě.

Uvedený výzkum ale jediný není. Například v článku Study finds smartphone bans in Dutch schools improved focus (Reuters, 4. červenec 2025) najdeme následující zjištění: „Zákaz mobilních telefonů a dalších elektronických zařízení v nizozemských školách zlepšil soustředění studentů, zjistila studie zadaná nizozemskou vládou. Tři čtvrtiny z 317 dotázaných středních škol uvedly, že zákaz měl pozitivní vliv na soustředění studentů. Téměř dvě třetiny navíc zaznamenaly zlepšení sociálního klimatu ve svých školách a jedna třetina zaznamenala lepší akademické výsledky studentů.“

Jiný výzkum z května 2024 Students, digital devices and success, OECD, PISA (Programme for International Student Assessmen) ve shrnutí uvádí „negativní vliv používání digitálních zařízení ve škole na dosažené akademické výsledky“.

 

  • Omezení užívání mobilních telefonů ve škole by vedlo k většímu užívání mimo školu

Tento poměrně častý argument považuji za rezignaci na některé cíle školního vzdělávání. Škola by přece měla být prostředím pro nastavování a posilování zdravých návyků, které si děti mohou přenést i do času mimo ni. Že by zákaz telefonů ve škole vedl ke „kompenzačnímu“ nadužívání mimo školu je spekulace, kterou nepotvrzuje žádná studie. Naopak některé studie ukazují, že děti si na pravidla zvyknou a telefon používají přiměřeněji i doma, protože si zvykly na odpojení.

 

  • Šlo by o omezení osobní svobody žáků a studentů. Škole takové pravomoci nepřísluší, ať rozhodnou rodiče

Takové omezení již ale umožňuje platný školský zákon obsahující možnost nastavit restriktivní pravidla pro mobilní telefony. Jde o pravidla podporující kvalitu vzdělávacího procesu a ochranu dětí, což je nadřazeno individuálním preferencím. Škola je specifické prostředí, kde platí i jiná pravidla, např. sortiment školního bufetu je omezen „pamlskovou vyhláškou“.

 

  • Není zřejmé, co budou děti o přestávkách dělat, když nebudou mít mobily

Tento argument možná zní trochu absurdně, ale setkal jsem se s ním několikrát. Spolu s požadavkem, abych jmenoval alespoň jednu studii či výzkum věnovaný tomuto tématu. Troufám si odkázat na zdravý úsudek. Zpočátku bude pro mnohé děti jistě těžké odolávat nutkání sáhnout po telefonu a je potřeba hledat cesty, jak jim při odbourávání zažitého zvyku pomoci. Jsem ale přesvědčený, že si časem zvyknout a budou si povídat a hrát se spolužáky.

O argumentech proti regulaci užívání mobilů ve školách v týmu JSNS diskutujeme velmi často. Nejsme zastánci plošných tupých zákazů, uvědomujeme si, že jde o citlivou a složitou záležitost. Trvale poukazujeme na to, že zásadní součástí regulace musí být ohleduplná komunikace směrem k dětem i jejich rodičům. Je nezbytné jim vše detailně vysvětlit a zároveň průběžně rozvíjet jejich mediální gramotnost. Z každodenního kontaktu s vyučujícími víme, že většina z nich regulační opatření podporuje. Doposud jsem se nesetkal s vyučujícím ze školy, v níž regulace už zavedena byla, který by ji chtěl zrušit. I když zmiňují některé překážky, které ji provázejí, pozitiva jednoznačně převažují.

Zavedení plošné regulace chápeme jako společenskou dohodu, jejímž cílem je podpora kvality vzdělávání a ochrana dětí, jako nezbytnou součást řešení výzev, které přináší digitální doba.