Vlastnictví tradičních médií

Vlastnictví médií je důležitým faktorem, který ovlivňuje, jaké informace se k nám dostanou. Vlastnická struktura médií může ovlivňovat jejich obsah, redakční politiku i témata, která zdůrazňují či naopak potlačují. Někteří vlastníci médií sledují politické nebo obchodní zájmy, což může vést ke střetu zájmů. Například podnikatelé, kteří vlastní média mohou ovlivňovat jejich zpravodajství tak, aby podporovalo jejich ekonomické nebo politické cíle.

Média v ČR můžeme rozdělit na veřejnoprávní a soukromá.

Veřejnoprávní média

• V České republice se jedná o Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář. 

• Jsou zřízená ze zákona. Pojem „veřejnoprávní“ označuje, že jsou to organizace, které fungují podle veřejného práva, tedy jejich úkoly určuje zákon.

• Podléhají veřejné kontrole a mají povinnost sloužit veřejnému zájmu. Každé z nich má svůj kontrolní orgán, který dohlíží na jejich činnost. Členy těchto orgánů volí Poslanecká sněmovna a Senát.

• Na dodržování zákonů a právních předpisů v oblasti médií (včetně soukromých) dohlíží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

• Česká televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo)jsou financovány prostřednictvím rozhlasových a televizních (dříve „koncesionářských“) poplatků, případně výnosů z reklamní činnosti, a jejich úkolem je poskytovat objektivní a vyvážené zpravodajství.
• Česká tisková kancelář (ČTK)není na rozdíl od ČT a ČRo financována z koncesionářských poplatků – funguje jako nezávislá zpravodajská agentura a její příjmy pocházejí z prodeje obsahu médiím a dalším odběratelům.

Soukromá média

• Vlastníky jsou podnikatelé, mediální skupiny nebo jiné firmy (např. CNC, MAFRA, Economia).

• V České republice se objevuje i model médií vlastněných několika menšími investory, včetně samotných novinářů a členů redakce (např. DVTV, Deník N, Respekt). Tato média často kladou větší důraz na redakční nezávislost a kvalitu obsahu než na maximalizaci zisku.
• Hlavním cílem většiny soukromých médií je zisk, kterého dosahují různými obchodními modely, jako je reklama, placený obsah nebo předplatné.

Financování médií

• Rozhlasové a televizní poplatky – týkají se veřejnoprávních médií, zajišťují stabilní příjem nezávislý na komerčním tlaku. Musí je platit každá domácnost, ve které je přijímač umožňující sledovat nebo poslouchat vysílání jakoukoliv cestou, včetně internetového streamování.

• Reklama – hlavní zdroj příjmů soukromých médií, ale také důvod, proč se některá média mohou dostávat do střetu se zájmy inzerentů. Pro redakce je pak výzva udržet si nezávislost.
• Předplatné a paywall – model využívaný médii jako Respekt nebo Deník N, kde si čtenáři platí za obsah.
• Státní a soukromé dotace – některá média získávají granty od státu nebo neziskových organizací.

Kdo vlastní česká soukromá média

Po roce 1989 došlo v České republice k výrazné transformaci mediálního trhu. Po sametové revoluci ovládly velká česká média zahraniční společnosti, které se primárně soustředily na komerční úspěch. Kvůli technologickým a ekonomickým změnám, jako je pokles čtenosti tištěných periodik, se mediální podnikání stalo méně výnosným, což vedlo k jejich prodeji českým podnikatelům. Mnozí z těchto nových vlastníků však nevnímají média jen jako zdroj zisku, ale také jako nástroj politického nebo ekonomického vlivu.

Mezi největší mediální domy v ČR patří: