Práce s filmem ze mne dělá trochu jinou učitelku

21.12.2020 / JSNS

Projekce filmu vnese do výuky cennou chvíli, během které se smazává rozdíl mezi učitelem a žákem. Všichni společně sledují a prožívají příběh, který v nich zanechává dojmy, o které se chtějí podělit. „Když děti sledují film, identifikují se s postavami z filmu a vzbuzuje to v nich vždy nějaké pocity. A právě díky nim se učí. Mohou něco prožít, ujasnit si svůj názor, mohou se vůbec něco dozvědět,“ říká Zuzana Paseková, milovnice filmu, učitelka a metodička prevence, která působí na Karlínské obchodní akademii a VOŠE.

 

V čem vidíte přínos dokumentárních filmů ve výuce?
To je opravdu nekonečný potenciál. Pro mě je asi nejcennější to, že společný prožitek z filmu a reflexe pocitů, které v nás snímek bezprostředně vyvolal, přispívají k dobrým vztahům ve třídě a otevírají velmi snadno a přirozeně empatii a respekt k pocitům a názorům druhých.

Je také fascinující, s jakou lehkostí se následně rozvíjí společná debata. Díky prožitku z filmu si žáci uvědomí nebo ujasní svůj postoj k dané problematice. Následně se ho učí ostatním sdělit a přijímat názory druhých. 

A pak je tu také obsahový přínos. Témata, se kterými se na portálu JSNS.CZ setkáváme, jsou vždy spíše z oblastí, s nimiž se tak často v rámci školních osnov nepracuje. Povídat si o dezinformacích a mediální masáži, o ekologii, stáří, sociálním vyloučení nebo rasismu v bezpečí otevřené, nesoudící a respektující diskuse je nádherný pedagogický zážitek. 

Zdůrazňujete prožitek a emoce. Proč si myslíte, že je důležité pracovat právě s pocity?
Emoce jsou pravdivé, nelze je zpochybnit a nejcennější na nich je to, že jeden pocit není horší než druhý. Když je žáci sdílejí, učí se přitom nehodnotit, nesrovnávat a respektovat se navzájem. 

Práce s emocemi je fenomén, se kterým se mnoho lidí potýká ještě v dospělosti, neumíme si své pocity dostatečně uvědomovat a zpracovávat, různě je odmítáme a zasouváme do podvědomí a pak se s nimi pereme. 

S filmy ve škole pracujete přes deset let. Dokážou vás ještě bezprostřední reakce studentů překvapit? 
Každé promítání je úplně unikátní v tom, kdo se na film dívá. Tentýž film nikdy nemá úplně stejnou odezvu.

Na adaptačním kurzu jsem ve čtyřech třídách pouštěla film o závislosti na hraní počítačových her Jak jsem vyhrál. V jedné ze tříd se diskuse po filmu ubírala neobvyklým směrem. Někteří příběh nepovažovali za věrohodný a tvrdili, že ze závislosti se člověk nemůže dostat jen vlastním rozhodnutím. Každý člověk je se svým filmovým zážitkem jedinečný a jako učitel musíte být vždy připraven na to, že se situace začne vyvíjet nečekaně, a umět s tím nějak naložit.

S filmy pracujete pravidelně v třídnických hodinách, kde se zaměřujete na osobnostní rozvoj a otevíráte tedy různá témata. Máte své oblíbené snímky?
Filmy, které moc ráda pouštím, jsou z různých okruhů a různě dlouhé. 

Hiphop-erace o skupině seniorů, kteří založí hiphopovou taneční skupinu, vždy zapůsobí. Skvělý je ale třeba i krátký animovaný film Žirafa v nesnázích. Otevírá mnoho témat, takže se po něm můžeme bavit o xenofobii, migraci, odlišnosti, přátelství nebo moci peněz. Mám také ráda krátké spoty, nejčastěji pracuji s těmi, které se týkají sociálních sítí a mobilních telefonů. Spot Večeře bez mobilu mě vždycky rozesměje, je neuvěřitelně vtipný a úderný, výborně se mi osvědčuje i sociální spot Ve skutečném životě, kde je dobře vidět, jak fungují nenávistné komentáře a kyberšikana na pozadí anonymity a komunikace v ryze virtuálním prostoru. 

Co vnímáte při práci s dokumentárním filmem jako výzvu?
Mnohá témata, jako například migrace, fake news, bezpečí na internetu, jsou vysoce aktuální a ani spousta z nás dospělých si není jistá svým názorem. Je tedy určitě důležité, abych v roli průvodce těžšími tématy neselhala v tom smyslu, že budu chtít přinášet řešení. Snažím se vytvořit dětem bezpečný prostor si o nich popovídat, sdílet své strachy i nejistotu. Debatu mohou klidně uzavřít s tím, že vlastně stále neví, co si myslet. 

Co vás osobně na práci s filmem nejvíc obohacuje?
Když jsem začínala učit, byla jsem zaměřená na výkon, výsledky a znalosti. Film mě jaksi polidštil, začala jsem víc vnímat i osobnostní stránku každého dítěte a to, jak je důležitá v jeho vzdělávání. Pochopila jsem, že vztah s žáky je nejdůležitější a učení pak probíhá samovolně a snadno. Takže práce s filmem ze mne dělá trochu jinou učitelku.

Co považujete za úspěch při práci s filmy ve výuce? 
Za úspěch se v práci s dokumenty může považovat nadšení i vážné uvědomění nebo nějaká ryze negativní emoce, může to být třeba i to, že po filmu se někdo zvedne a začne organizovat výměnný bazárek nebo si uvědomí, že by měl víc třídit odpad. Každopádně je úžasné vidět, že děti filmy prožívají a zamýšlejí se nad nimi. To je pro mě nejcennější.

Zajímá vás, jak Zuzana Paseková pracuje se svými studenty? 

Proč a jak učit s filmem 

Autor: Adéla Pospíchalová