Oceňte statečnost hrdinů, kteří vzdorovali komunistickému režimu

Cenu Příběhů bezpráví každoročně uděluje studentská porota na základě nominací, které předkládají mladí lidé do 30 let. Nominováni mohou být žijící i nežijící osobnosti, které se aktivně postavily komunistickému režimu, zastávaly odvážné postoje a zaslouží si za to naši úctu a uznání.

Slavnostní udílení cen probíhá vždy na začátku listopadu během ceremoniálu, který zahajuje nový ročník Příběhů bezpráví – Měsíc filmu na školách. Často zde dochází k neopakovatelným setkáním mladých lidí a laureátů, kterým se obvykle v pokročilém věku dostává nečekaného uznání a potlesku. Setkání mladé generace s pamětníky komunistického bezpráví navíc prohlubuje mezigenerační vztahy a pomáhá porozumění naší nedávné historii.

Zjistěte více o laureátech Ceny Příběhů bezpráví a podívejte se na fotografie z posledního předávání.

 

Každý ročník jsme vzdali také hold jedné osobnosti tím, že jsme daný ročník věnovali její památce:

Josef Toufar

(14. 7. 1902 - 25. 2. 1950) Prvním působištěm kněze...
Rozbalit

Josef Toufar

(14. 7. 1902 - 25. 2. 1950)

Prvním působištěm kněze Toufara se stala farnost v Zahrádce, kde byl od počátku výraznou osobností a silnou morální autoritou. I v Číhošti, kam se nechal přeložit, se angažoval v obecních záležitostech, upravoval okolí kostela a pomáhal místním lidem řešit jejich problémy.

11. prosince 1949 se během jeho kázání samovolně pohnul oltářní křížek. Komunistická strana se rozhodla situace využít a přinutit faráře k doznání, že za číhošťským zázrakem stojí on sám. Večer 28. ledna byl odvezen StB do valdického vězení, kde byl brutálně bit a vyslýchán. Toufar se však neměl k čemu přiznat, protože byl nevinný.

Po čtyřech týdnech bezvýsledného mučení byl převezen zpět do číhošťského kostela, aby zde byl využit k natáčení propagandistického snímku. Při zpáteční cestě zkolaboval a následujícího dne, 25. února 1950, zemřel. 

×

Bedřich Fučík 

(4. 1. 1900 - 2. 7. 1984) Literárnímu kritikovi,...
Rozbalit

Bedřich Fučík 

(4. 1. 1900 - 2. 7. 1984)

Literárnímu kritikovi, překladateli, editorovi a předválečnému řediteli nakladatelství Melantrich nachystal osud zvrat v roce 1951. Jako nepohodlný a katolicky orientovaný byl zatčen a o rok později odsouzen na dlouhých 15 let.  

Za „velezradu a špionážní činnost“ byla spolu s ním poslána do vězení celá skupina údajných „fašistických intelektuálů, orientovaných na Vatikán“. Vykonstruované obvinění se zakládalo na účasti na vinobraní ve Starovičkách roku 1948, kde mělo 15 odsouzených založit podvratnou katolickou stranu.

Propuštěn byl po devíti letech, na základě amnestie z roku 1960. V roce 1967 byl soudem rehabilitován. 

×

Dagmar Šimková 

(23. 5. 1929 – 24. 2. 1995) „Od výkonu trestu...
Rozbalit

Dagmar Šimková 

(23. 5. 1929 – 24. 2. 1995)

„Od výkonu trestu nečekám nic.“ Tak zněla část odpovědi v dotazníku při nástupu k trestu v roce 1954, která potvrzuje nezlomnost Dagmar Šimkové, odsouzené na 15 let za roznášení protistátních letáků a přechovávání dvou lidí, mířících na západ. Ve vězení pro své přesvědčení odmítala v neděli pracovat a neúspěšně se pokusila i o útěk. Její trest nepřerušila ani všeobecná amnestie v roce 1960 a propuštěna byla až roku 1966.

O dva roky později spoluzaložila sdružení politických vězňů K 231 a tentýž rok s matkou emigrovala do Austrálie, kde od roku 1950 žila její mladší sestra. Zde spolupracovala s Amnesty International a usilovala o lepší podmínky v místních věznicích.

×

Ivan Martin Jirous 

(23. 9. 1944 – 9. 11. 2011) Snaha o vytvoření kultury...
Rozbalit

Ivan Martin Jirous 

(23. 9. 1944 – 9. 11. 2011)

Snaha o vytvoření kultury nezávislé na establishmentu mu vynesla pětinásobné odnětí svobody v celkové délce 8 a půl roku. Jeho druhé věznění v letech 1976 až 1977 bylo výsledkem soudního procesu s kapelou Plastic People of the Universe, kde působil jako umělecký vedoucí a manažer.

Tato událost poprvé spojila původně apolitický underground s disentem a vyústila v založení Charty 77, kterou po návratu z vazby podepsal. Další tresty se pojily například s vydáváním samizdatového časopisu Vokno, či podpisu petice „Tak dost“, organizované jako protest za smrt disidenta Pavla Wonky.

×

Olga Havlová 

(11.7.1933–27.1.1996) Normalizace přinesla jí i...
Rozbalit

Olga Havlová 

(11.7.1933–27.1.1996)

Normalizace přinesla jí i Václavu Havlovi nelehké období útlaku ze strany státní moci. Svému muži byla nenahraditelnou oporou v jeho činnosti a sama byla aktivní disidentkou.

V době Havlova věznění se spolu s jejím švagrem Ivanem podílela na vedení samizdatové edice Expedice a činnosti Charty 77. Nevyhnutelný úděl jí Václav Havel přinesl i po pádu režimu. Jako první dáma dala této funkci význam, běžný v západních zemích.

Odkaz její charitativní činnosti dodnes žije v podobě Výboru dobré vůle a ceny Olgy Havlové, která oceňuje aktivitu v péči o zdravotně postižené.

×

Pavel Tigrid 

(27. 10. 1917 – 31. 8. 2003) Za svůj život strávil...
Rozbalit

Pavel Tigrid 

(27. 10. 1917 – 31. 8. 2003)

Za svůj život strávil více let v exilu, než ve své rodné vlasti. Během války žil v Londýně, po únoru 1948 pak v Německu, USA a Francii. Obě období emigrace zasvětil pomoci Československu. Nejprve ve válečném vysílání BBC, v padesátých letech pak v nově vzniklém rádiu Svobodná Evropa, se kterým spolupracoval až do konce života.

Roku 1956 začal v New Yorku vydávat Svědectví - čtvrtletník pro politiku a kulturu, určený nejen k informování o situaci v Československu, ale především k dialogu mezi exilem a domácí opozicí.

×

Ivan Medek

(13. 7. 1925 – 6. 1. 2010) „Ivan Medek, Hlas Ameriky,...
Rozbalit

Ivan Medek

(13. 7. 1925 – 6. 1. 2010)

„Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň.“ Od roku 1978 pravidelný konec reportáží, přinášejících pravdu o poměrech v tehdejším Československu, kvůli kterým se jejich autor rozhodl zemi opustit.

Redaktor, muzikolog, signatář Charty 77, a především muž pevných názorů a postojů, jak ho označovali i kolegové z Kanceláře prezidenta republiky. Zde byl mezi lety 1993 a 1998 nejprve ředitelem Odboru vnitřní politiky a následně kancléřem.

×