Skrze konkrétní příběhy se dozvíte, jak státní moc trestala ženy za věrnost demokracii a mravním zásadám: mučením, mnohaletým vězněním, otřesnými životními podmínkami v lágrech a věznicích, otrockou prací, primitivním ponižováním a drakonickými tresty za sebemenší prohřešky. Důsledkem nelidského zacházení byly i potraty těhotných vězeňkyň či případy sexuálního násilí. Mnohé perzekvované ženy měly děti, ale pro vyšetřovatele, soudce či dozorce to nebyl důvod ke shovívavosti, často naopak k bezcitnému vydírání.
Represe těžce dopadaly i na ženy, které samy nebyly vězněny, avšak odsouzeni a uvězněni byli jejich manželé, otcové či jiní příbuzní. Musely čelit existenční nejistotě, násilným vystěhováváním z domova, ztrátě zaměstnání a společenské izolaci. Žily pod neustálým dohledem a nesly stigma „nepřátel režimu“.
Ženy, jejichž osudy si připomínáme, projevily odvahu postavit se nesvobodě a bezpráví. Jejich statečnost měla mnoho podob: některé aktivně vystoupily proti totalitnímu systému, jiné pomáhaly politickým vězňům, jejich rodinám a dalším lidem, které pronásledovali komunisté. Další uchovávaly nezávislou kulturu a umění nebo „jen“ odmítly přejít mlčením všudypřítomné lži. Vzepřely se systému navzdory značnému osobnímu riziku i ohrožení svých blízkých.
Politických vězeňkyň bylo oproti vězněným mužům méně, což může být jedním z důvodů, proč jsou jejich osudy méně známé. Svou roli zřejmě hraje také přetrvávající mýtus o ženské slabosti, odvozený od menší fyzické síly. Při bližším seznamování s životními příběhy těchto žen ale na slabost nenarážíme. Naopak nás oslovuje jejich síla, odhodlání, nezdolnost.
