PETR STRNADEL (* 1966)

„Jmenovalo se to hnutí Diletant. Byla to v podstatě taková recesistická akce, která měla takovou pseudofilozofii – prostě jsme si jako studenti začli hrát.“


Petr Strnadel se narodil 1. prosince 1966 v Krnově. Jak sám říká, nechtěl v první řadě bojovat proti komunistickému režimu a stát se opozičním aktivistou, spíš se snažil spolu s přáteli svobodně žít v nesvobodném Československu. Vyšlo to nastejno, protože státní aparát chápal takovou snahu jako akt odporu – a Petr se vcelku přirozeně dostal do pozice „nežádoucí osoby“.

V Krnově vychodil základní školu, stavební průmyslovku absolvoval v Opavě. Kvůli svým kulturním a protirežimním aktivitám však těžko hledal zaměstnání, vyzkoušel jich víc: byl projektantem, zauhlovačem a také skladovým dělníkem. Pro jeho osud byla nicméně určující účast v krnovském hnutí Diletant, které založil v 80. letech spolu s několika dobrými kamarády.

Proti absurdnímu režimu protestovali recesí, utahovali si z některých jeho aspektů, psali po hospodách posměšné básničky či absurdní divadelní hry, které pak sami inscenovali. Založili také hudební těleso Diletant Music Orchestra, a dokonce podle vzoru Jaroslava Haška i politickou stranu DSMMRSVMI (Diletální strana mimo meze reálného socialismu v mezích materiálního idealismu). S hudební skupinou Diletant Music Orchestra se Petr Strnadel účastnil různých ilegálních či pololegálních setkání a odtud už byl jen krok k uspořádání nějaké vlastní akce. Několikrát se konaly tzv. Krnovské běsy, což byl víkendový sraz, při němž kromě hudebního vystoupení a divadelního představení probíhala i vernisáž regionálních nezávislých umělců.

Petr Strnadel se rovněž podílel na vydávání opavského samizdatového časopisu Protější chodník, dostával a půjčoval přátelům undergroundový magazín Vokno, udržoval kontakty s disidenty. Státní bezpečnost o něj pochopitelně začala projevovat zájem a všelijak mu vyhrožovala. Tlak StB ho však vedl nikoli k rezignaci, ale k vážnějšímu protirežimnímu odporu než byla pouhá recese: začal spolu s kamarády sepisovat a podepisovat všemožné petice, stali se členy několika opozičních skupin. Chartu 77 Petr nepodepsal a nepodepsali ji ani jeho přátelé – říká, že chartisté si nepřáli, aby různé petice a prohlášení podepisovali stále ti samí lidé, považovali za důležitější, aby si opoziční skupiny zachovaly různorodost a vyvíjeli tak tlak na režim z více stran.

V roce 1989 se Petr Strnadel spolu s dalšími členy Diletantu zapojil do aktivit v krnovském koordinačním centru Občanského fóra. Po revoluci aktivity Diletantu utichly – jeden z jeho členů, René Hába, se tehdy stal poslancem, Petr Strnadel se věnoval žurnalistice, založil periodikum Krnovský kurýr a následně i týdeník Region.

 


S Petrem Strnadelem se setkal studentský tým z Gymnázia Krnov pod vedením učitelky Marcely Bachanové. Členy týmu byli Eliška Šťastná, Kristián Jedelský a Terezie Hluštíková.


Studentský tým o Petru Strnadelovi a hnutí Diletant natočil krátký film: