Kalendář |
|
| 6. 12. 2022 | Konference Digitální dětství aneb (Ne)vědomě na síti k aktuálním tématům mediálního vzdělávání |
3. díl: Média veřejné služby
Co jsou média veřejné služby? V čem se liší od těch soukromých? Jaká pravidla musí dodržovat? Jakou hrají roli ve společnosti? Seznamte žáky s jejich fungováním.
Co je veřejnoprávní médium?
Karel Hvížďala nabízí následující definici: "Veřejnoprávní médium (nebo též médium veřejné služby) je označení sdělovacího prostředku, které má příjem z veřejných peněz a právně definovaný rozsah a povinnosti. Cílem jejich provozování je zabránit zneužití médií politickými stranami a podpořit média, jako čtvrtý pilíř demokracie."
Jak zaznívá v definici, veřejnoprávní média jsou typická pro demokracie. V České republice máme 3 média veřejné služby, a to:
- Českou televize (ČT)
- Český rozhlas (ČRo)
- Českou tiskovou kancelář (ČTK),
která vznikla po sametové revoluci přijetím příslušných zákonů (Zákon o České televizi, Zákon o Českém rozhlase, Zákon o České tiskové kanceláři).
Média veřejné služby vs. soukromá média. Hlavní rozdíly:
- zákonné požadavky – Média veřejné služby má zákonem uložené splňovat více povinností než soukromá média, například musí přispívat k právnímu povědomí obyvatel ČR a rozvíjet jejich kulturní identitu (více viz další body a příslušné zákony).
- financování – Česká televize a Český rozhlas získávají většinu svých příjmů z tzv. koncesionářských poplatků, které podle zákona odvádějí všechny domácnosti s televizním a rozhlasovým přijímačem. Klasická soukromá média mají oproti tomu většinu příjmů z reklamy. Koncesionářské poplatky by měly zajišťovat veřejnoprávním médiím také dostatek financí pro vytváření mediálních obsahů, které by pro soukromá média byly málo rentabilní (např. dokumentární filmy, pořady pro menšiny apod.).
- cílové publikum – veřejnoprávní média mají povinnost vytvářet vyváženou nabídku pořadů pro všechny skupiny obyvatel (zástupce menšin, různých náboženských vyznání apod.). Soukromá média často mají nějakou užší cílovou skupinu, jíž přizpůsobují svůj obsah.
- nezávislost – většinu velkých soukromých médií skoupili po roce 2000 velcí čeští podnikatelé (Zdeněk Bakala, Daniel Křetínský, Andrej Babiš, Petr Kellner). Ti se mohou pokoušet získaná média využívat k posilování své moci. U médií veřejné služby toto nehrozí, nemají klasického vlastníka. Generální ředitele volí Rady, které jednotlivá média veřejné služby kontrolují (tj. Rada České televize, Rada Českého rozhlasu, Rada České tiskové kanceláře).
Vyzkoušejte se žáky:
- Aktivitu do výuky Televizní vědomostní soutěž: Chcete být koncesionářem? o fungování médií veřejné služby.
- Audiovizuální lekci Mimořádná zpráva, která sleduje práci novinářů v České televizi a mediálním domě Economia.
Česká mediální krajina: 1. díl | 2. díl | 3. díl | 4. díl | 5. díl