DUŠAN SKÁLA (* 1954)

Dušan Skála se narodil 24. prosince 1954 v Hodoníně. Chodil na Střední zemědělskou technickou školu v Kyjově, kde zažil tvrdý nástup normalizace. Na škole měl potíže především kvůli dlouhým vlasům, nicméně zdárně absolvoval. V příštích letech se v Brně seznámil se spisovatelem Jiřím Kratochvilem, od něj vedla cesta k Janu Trefulkovi – a tak se Skála dostal do centra brněnského disentu.

V roce 1978 podepsal Prohlášení Charty 77, a zajímavé je, že nadvakrát. První podpisový lístek totiž předal právě Janu Trefulkovi, který jel do Prahy na setkání spisovatelů. Státní bezpečnost však proti opozičním literátům zasáhla, a aby Trefulka nového signatáře ochránil, snědl v nestřežené chvíli jeho podpisový lístek. Po Trefulkově návratu do Brna se tak musel Skála podepsat pod Chartu 77 ještě jednou a důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat: z několika zaměstnání byl propuštěn, vždy ještě během zkušební doby. Podobný „trest“ čekal v roce 1979 i jeho matku, která byla členkou KSČ a dlouhá léta pracovala jako civilní zaměstnankyně v armádě. Se synem chartistou, kterého StB při různých příležitostech zatýkala, již nebyla „žádoucí“, a tak ji propustili z práce na přímý příkaz ministra obrany Martina Dzúra. Měla to synovi za zlé a jejich cesty se na dlouho rozdělily.

Zaměstnání nakonec Dušan Skála získal v uranových dolech Rožínka, kam podle inzerátu v Rudém právu brali každého. Vykonával těžkou práci a kromě toho se věnoval všemožným aktivitám v rámci protikomunistické opozice. Když se v roce 1985 v Brně vracel z tajného koncertu zpěvačky Nico, byl na cestě přepaden a později nalezen kolemjdoucími v bezvědomí. Policie záhadný případ dlouho vyšetřovala jako pokus o vraždu, ale pachatel nebyl nikdy dopaden. Není jasné, jestli měla v přepadení prsty StB, Dušan Skála však říká, že ho tajná policie ten den sledovala.

V té době se rozhodl, že začne vydávat samizdatový časopis Host, který navazoval na někdejší stejnojmennou literární revui, zakázanou v roce 1970.  Kvůli samizdatu si Skála postupně pořídil  několik cyklostylů, což bylo samo o sobě trestné, rozmnožoval i tzv. Infoch neboli Informace o Chartě. Brněnští disidenti ho prý ve vydávání Hostu zprvu příliš nepodporovali, nakonec mu ale ochotně dávali texty. Výrobu časopisu financoval spolu s manželkou, opakovaně si kvůli tomu brali půjčky ve spořitelně, nakonec získali materiální i finanční příspěvek ze Švýcarska díky pomoci Dušanova kmotra. Dušanu Skálovi se podařilo vydat a rozdistribuovat pět čísel časopisu Host, z nichž to nejobjemnější mělo 824 stran, vyšlo v nákladu tisíc výtisků a stalo se nejspíš vůbec nejobsáhlejším československým samizdatem.

Při jedné z domovních prohlídek Skálovi zabavila cyklostyl Státní bezpečnost, navíc byl zadržen a v březnu 1989 souzen pro pobuřování. Dostal nejdříve patnáct měsíců s podmíněným odkladem na čtyři roky. Krajský soud poté výrok zmírnil, režim se mezitím začal hroutit a po roce 1989 byl trest zcela zrušen. Po pádu komunismu předal Dušan Skála časopis Host nové redakci a založil soukromou tiskárnu. Posléze se odstěhoval na venkovskou farmu, kde se dnes věnuje výrobě bioproduktů.

S Dušanem Skálou se setkal studentský tým ze Střední školy designu a módy v Prostějově pod vedením učitele Jakuba Vašíčka. Členy týmu byli Jiřina Hříbalová, Petra Murlová, Markéta Kousalová, Zdeněk Látal, Lenka Horáková, Petra Vodičková a Anežka Mužíková.

Studentský tým o Dušanu Skálovi natočil krátký film: