Z místa, kde žijeme | Stejné příběhy, jiná jména 2022

Studentské týmy vyhledaly a zpracovaly příběhy pamětníků komunistického bezpráví ve svém regionu. Následně je během lidskoprávní kampaně u příležitosti Dne lidských práv (10. prosince) propojily s podobnými osudy statečných mužů a žen, kteří v současnosti bojují za dodržování základních lidských práv a svobod v zemích postsovětského regionu.

Žáci a studenti tak vyjádřili úctu těm, díky nimž můžeme být svobodní a zároveň upozornili na to, že ani v současnosti není svoboda a demokracie samozřejmostí. 

V jednotlivých medailoncích si můžete prohlédnout všechny výstupy studentských a žákovských týmů. 

Podívejte se na jednotlivé výstupy zapojených škol:

Základní škola Mariánské náměstí, Uherský Brod 

Gymnázium Lovosice 

Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově 

Gymnázium a Základní umělecká škola Šlapanice

Střední odborná škola obchodu a služeb, Olomouc 


Základní škola Mariánské náměstí, Uherský Brod

Žákyně vyhledaly a zpracovaly do krátkého dokumentárního snímku příběh pana Pavla Záleského, který navzdory hrozícímu nebezpečí ze strany komunistické diktatury aktivně tiskl a rozšiřoval ilegální náboženskou literaturu. Dokument byl během lidskoprávní kampaně představen celé škole i široké veřejnosti. O propojení osudů ze současnosti, krymských Tatarů Emira-Useina Kuku a Narimana Dželala, se postarala výstava v budově školy. Paralelou příběhů statečných můžu byl společný boj za svobodu náboženského vyznání, nikdy se nebáli stát za svým přesvědčením. Jak vyzývá ve studentském dokumentu pan Záleský: "Hledejte pravdu. Ve všem - v historii, v životě, v novinách, co se dočtete, co vidíte. Hledejte, ověřujte si všechno. Hledejte pravdu. Dřív nebo později k té pravdě dojdete. Když vidíte, že je něco špatného, odmítněte to zlo, odmítněte lež."

Do lidskoprávní kampaně se zapojili také ukrajinští spolužáci, kteří seznámili žáky i veřejnost s osudy krymských Tatarů. O tom, jak celý den probíhal, si můžete pustit reportáž, zpracovanou přímo studenty školní TV Mariánské.

Do projektu se zapojily žákyně deváté třídy Lenka Blahová, Sofie Horáková, Sofie Kovářová, Iva Polanská, Natálie Urbánková s vyučující Jitkou Hudečkovou. Při finalizaci natočeného dokumentu pomáhal především Tadeáš Patka se Štěpánem Mlčochem.  

Pavel Záleský | ČSSR

Mutěnický rodák Pavel Záleský aktivně tiskl a...
Rozbalit

Pavel Záleský | ČSSR

Mutěnický rodák Pavel Záleský aktivně tiskl a rozšiřoval ilegální náboženskou literaturu. Při jedné domovní razii jako zázrakem příslušníci STB nenašli rozmnožovací barvu pod vanou a ani adresář schovaný za svatým obrazem. Přestože STB kromě náboženských knih nenašla jiný kompromitující materiál, odvezli Pavla do tehdejšího Gottwaldova na výslech. Následoval opakující se proces, kdy příslušníci STB Pavla pravidelně při různých příležitostech zadržovali na 48 hodin. Dohromady si prožil stovky hodin výslechů. Byl také signatářem Charty 77 a jednou z hlavních osobností sametové revoluce na Zlínsku.

(výňatek ze žákovské práce o Pavlu Záleském)

Výstupy:

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem

Doprovodné dokumenty a fotografie

Zavřít

×

Emir-Usein Kuku | krymský Tatar, Ukrajina

Emir Usein Kuku, krymský Tatar a aktivista za lidská...
Rozbalit

Emir-Usein Kuku | krymský Tatar, Ukrajina

Emir Usein Kuku, krymský Tatar a aktivista za lidská práva, založil Krymskou kontaktní skupinu, aby po roce 2014 vedl dialog s Ruskem a pokusil se omezit únosy krymských Tatarů. Čtyřiceti čtyřletý krymský Tatar Emir-Usein Kuku se již před anexí Krymu Ruskem v roce 2014 snažil bránit práva etnické muslimské menšiny a prosazoval svobodné vyznávání svého náboženství, monitoroval případy diskriminace muslimských etnických skupin a mimo jiné také bojoval za zachování hřbitova krymských Tatarů. V rámci své organizace se snažil pomáhat krymským politickým vězňům a podílel se na pátrání po pohřešovaných lidech. Byl obviněn z “plánování násilného převzetí státní moci” a převezen do nápravné kolonie. Odsouzen na 12 let vězení.

Výstupy lidskoprávní kampaně:

Žákovský dokument Pavel Záleský: Dráha 

Fotografie z lidskoprávní kampaně 

Zavřít

×


Gymnázium Lovosice

Studentský tým propojoval příběhy občanských aktivistů a umělců - Vladimíra "Lábuse" Drápala narozeného v komunistickém Československu a Alese Puškina, který je v současnosti uvězněn v rodném Bělorusku. Pro spolužáky a veřejnost vytvořily virtuální výstavu, kde upozorňují na podobnosti v jejich osudech. Zároveň výstava přibližuje životy lidí v totalitních režimech a rozebírá situaci v současném Bělorusku. Studentky se snaží připomenout důležitost svobody a odvahy za ni bojovat, ve výstavě to shrnují následovně: "Být hrdinou neznamená nemít strach, znamená to vykročit vpřed, když ostatní stojí na místě. Prolomit ticho pravdou, bojovat proti bezpráví vírou ve spravedlnost."

Představení výstavy v rámci lidskoprávní kampaně doplnila beseda přímo s panem Drápalem, on sám zhlédl výstavu poprvé a vyjádřil úctu "spolubojovníkovi" Alesi Puškinovi. Studentský tým se během projektu účastnil natáčení druhého dílu speciální podcastové série o lidských právech Stejné příběhy, jiná jména s podtitulem Československo 70. léta.

Do projektu se zapojily studentky třetího ročníku gymnázia Johana Červinská, Agáta Krobová, Viktorie Krobová a Anna Tlustá společně se svojí vyučující Mirkou Quaiserovou. 

Vladimír "Lábus" Drápal | ČSSR

Vladimír Drápal, narozen 27. 3. 1964, je známý zejména...
Rozbalit

Vladimír "Lábus" Drápal | ČSSR

Vladimír Drápal, narozen 27. 3. 1964, je známý zejména pro svůj občanský aktivismus za dob socialismu, ale i po sametové revoluci. V roce 2020 kandidoval na pozici v senátu. Zasloužil si také všeobecné uznání v oblasti undergroundové kultury.

Narodil se do komunisticky orientované rodiny s matkou učitelkou češtiny a otcem právníkem, který zastával funkci předsedy národního výboru v Lounech. Když zhlédnul propagandistický pořad Atentát na kulturu, byl teprve v sedmé třídě a jeho život už nikdy nebyl stejný. I přes to, že ho právě rodiče vedli k literatuře, která se mu stala vášní, jejich vztah to neposílilo. Jeho touha po svobodném životě s věkem pouze rostla a jeho kroky stále častěji směřovaly do Prahy, kde navštěvoval přátele, kteří se mu stali druhou rodinou.

(výňatek ze studentské práce o Vladimíru Drápalovi)

Výstupy: 

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem

Doprovodné dokumenty a fotografie 

 

Zavřít

×

Ales Puškin | Bělorusko

Ales Puškin, běloruský malíř, divadelní umělec a...
Rozbalit

Ales Puškin | Bělorusko

Ales Puškin, běloruský malíř, divadelní umělec a perfomér, svým uměním dává najevo nesouhlas s režimem. První umělecký manifest učinil v roce 1989 a v 90. letech založil první nekomerční galerii současného umění v Bělorusku. V roce 1999 zrealizoval svou neznámější performanci s názvem “Dárek presidentovi” a za tento čin byl odsouzen na 2 roky vězení. V březnu 2021 zahájili trestní řízení proti umělci za to, že na výstavě ukázal portrét protisovětské podzemní postavy Jevgenije Zhikhara. Puškin byl společným prohlášením osmi organizací prohlášen za politického vězně.

Výstupy lidskoprávní kampaně: 

Virtuální výstava Stejné příběhy, jiná jména

Fotografie z lidskoprávní kampaně 

Zavřít

×


Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově 

Žákovský tým z Prostějova zpracovával příběh pana Josefa Jančíka, ten vzpomínal na svoji maminku Marii Jančíkovou, která byla režimem soustavně šikanována, protože odmítla odevzdat pozemky do JZD a s úřady o rodinný majetek statečně bojovala. Příběh pana Jančíka ukazuje, jak režim zasahoval do života rodinných příslušníků těch, kteří mu vzdorovali. Sám kvůli postavení své rodiny nemohl studovat vybranou školu. Paralelou do současnosti je příběh Eduarda Babaryky, jeho otec Vitar Babaryka kandidoval v roce 2020 na běloruského prezidenta proti Alexandru Lukašenkovi. Oba dva byli kvůli vykonstruovaným obviněním zatčeni, Eduard hlavně za to, že je synem svého otce.

Pro lidskoprávní kampaň studenti uspořádali plakátovou výstavu v prostorách školy, kde upozorňují na bezpráví v komunistickém Československu, ale i v současném světě. Výstava detailně zachycuje osud Josefa Jančíka a Eduarda Babaryky. Je zde také uvedena adresa vazební věznice, kde je Eduard zadržen. Žáci i veřejnost mu mohou vyjádřit podporu skrze zaslaný pohled či dopis. Při zahájení výstavy pozvali pana Jančíka do školy na besedu s žáky. 

Projektu se účastnila celá třída sekundy Cyrilometodějského gymnázia společně s paní učitelkou Janou Ligurskou. 

Josef Jančík | ČSSR

Narodil se roku 9.7. 1940 v Otinovsi, vesnici...
Rozbalit

Josef Jančík | ČSSR

Narodil se roku 9.7. 1940 v Otinovsi, vesnici v okrese Prostějov ležící v Drahanské vrchovině. Vyrůstal v rolnické rodině s dalšími čtyřmi sourozenci. Tatínek byl otinovský rodák, maminka se na hospodářství přivdala. Byla na rozdíl od tatínka průbojnější, a tak na úřadech vše vyřizovala ona.

V únoru 1949 vstoupil po vzoru Sovětského svazu v platnost zákon o jednotných zemědělských družstvech (JZD). Zřizování JZD uvítali především nemajetní lidé bez půdy. Hospodáři, kteří svá rodinná pole spravovali po generace, ti dobrovolně pozemky, zvířata ani stroje odevzdat družstvu nechtěli. Těm největším statkářům odmítajícím vstoupit do JZD byl majetek zkonfiskován a celé rodiny byly násilně vystěhovány do vysídleného pohraničí. Menší rolníci byli ke vstupu do JZD přesvědčováni nejrůznějšími nátlakovými metodami, které rodina pana Jančíka po mnoho let zažívala na vlastní kůži.

(výňatek ze žákovské práce o Josefu Jančíkovi)

Výstupy: 

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem

Doprovodné dokumenty a fotografie 

Zavřít

×

Eduard Babaryka | Bělorusko

Eduard se narodil 30. ledna 1990. Je synem Vitara Babaryka,...
Rozbalit

Eduard Babaryka | Bělorusko

Eduard se narodil 30. ledna 1990. Je synem Vitara Babaryka, který kandidoval v roce 2020 na prezidenta, oba jsou teď ve vězení. Eduard se podílel na otcově kampani a taky vytvořil několik iniciativ, aby zvýšil transparentnost voleb. Podle KGB otec Eduarda je „hlavou nezákonných aktivit“, v důsledku čehož bylo z účtu Belgazprombank (Eduardův otec zde byl ředitelem) vybráno více než 430 milionů dolarů. Ještě podivnější je situace u Babarykova syna Eduarda, který podporoval svého otce ve volebním klání a vedl jeho skupinu. V Belgazprombank nepracoval, ale byl také obviněn. A je to také oficiálně „tajemství vyšetřování“. Eduard je pravděpodobně zadržen, protože je synem svého otce.

Výstup lidskoprávní kampaně:

Výstava Josef Jančík a Eduard Babaryka

Zavřít

×

Gymnázium a Základní umělecká škola Šlapanice

Žákovský tým zpracovával příběh šlapanického rodáka pana Zdeňka Dvořáčka, který se již jako student zapojil do protikomunistické činnosti a byl zatčen za velezradu. Pan Dvořáček bohužel zemřel v pouhých 58 letech v roce 1988, žáci se tedy scházeli s jeho manželkou paní Irenou Dvořáčkovou. Paralelním příběhem do současnosti je ruská umělkyně Aleksandra Skochilenko, uvězněná za šíření pravdivých informací o válce

Žáci o panu Dvořáčkovi natočili dokument. Prezentovali ho poté spolužákům a veřejnosti společně s lidskoprávním programem na podporu Aleksandry. Vytvořili panel zachycující osud Aleksandry a vyzvali spolužáky a veřejnost, aby ji vyjádřili solidaritu a podporu pomocí vzkazů, které přímo Aleksandře zašlou. Zároveň vytvořili výstavu propojující další příběhy statečných mužů a žen, kteří bojovali či stále bojují za dodržování lidských práv. 

Na základě žákovské nominace studentská porota udělila panu Zdeňku Dvořáčkovi Cenu Příběhů bezpráví, převzala ji za něj jeho manželka paní Irena Dvořáčková, se kterou studenti na projektu spolupracovali, při slavnostním ceremoniálu v pražské Lucerně

Do projektu se zapojila celá třída tercie gymnázia, ale zvláště Sophie Malá, Eliška Nechutová, Ondřej Fadrný a Tomáš Kúdela spolu se svou vyučující Kateřinou Benešovou.

Zdeněk Dvořáček | ČSSR

Pan Dvořáček se narodil 24.října roku 1929 a zemřel...
Rozbalit

Zdeněk Dvořáček | ČSSR

Pan Dvořáček se narodil 24.října roku 1929 a zemřel 16.ledna roku 1988 ve Šlapanicích. Už od malička měl talent a nadání k malování. V únoru roku 1948 se Zdeněk přidal do ilegální protikomunistické skupiny pod krycím názvem Brno-POP. Byl pověřen tiskem protistátního časopisu Plamen a tajných informací, které byli posílány do USA. S tiskem mu pomáhala jeho budoucí žena Irena Zástavová (9.února 1929). Těsně před Vánoci roku 1953 Zdeňka zatkli komunisté za velezdradu. Od toho momentu se komunisté pokoušeli přimět jeho budoucí ženu, aby jim podepsala jisté doznání, ona se ale držela rady její kamarádky: „Nikdy jim nic nepodepisuj!“  Zdeněk byl odsouzen k pěti letům v jáchymovských uranových dolech. V důsledku zatčení ale musela být zrušena ohlášená svatba s Irenou, plánovaná na leden 1954. Půl roku před vypršením trestu jeho organismus zkolaboval. Skončil ve vězeňské nemocnici, kde bojoval o život. Přežil, avšak následky ozáření si s sebou nesl po zbytek života. Po návratu z vězení a nemocnice si Zdeněk vzal Irenu za ženu a konečně začal malovat

(výňatek ze žákovské práce o Zdeňku Dvořáčkovi)

Výstupy: 

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem 

Zavřít

×

Aleksandra Skochilenko | Rusko

Soud v druhém největším ruském městě Petrohradu...
Rozbalit

Aleksandra Skochilenko | Rusko

Soud v druhém největším ruském městě Petrohradu poslal do vyšetřovací vazby umělkyni Aleksandru Skochilenko za využití přelepených cenovek v městském obchodě k šíření informací o nevyprovokované invazi Moskvy na Ukrajinu. Ve vězení navíc čelí těžkým podmínkám, které přímo ohrožují její zdraví. Může být odsouzena až na 10 let. Dvaatřicetiletá umělkyně je obviněna z toho, že 31. března nahradila cenovky v supermarketu útržky papíru obsahující dle oficiálních ruských kanálů „vědomě nepravdivé informace o použití ruských ozbrojených sil.“ Byla obviněna z diskreditace ruské armády. Aleksandra v soudní síni řekla, že její činy byly o propagaci míru, zatímco při jednání ji lidé chtěli přesvědčit, že udělala něco špatného. Zároveň ale dodává: „Ale když jsem viděla, že mě přišlo podpořit tolik lidí, cítím, že to co jsem udělala, nebylo špatné, bylo to důležité.“

Výstupy: 

Žákovský dokument o Zdeňku Dvořáčkovi

Panel na podporu Aleksandry Skochilenko 

Zavřít

×

Střední odborná škola obchodu a služeb, Olomouc 

Studentský tým propojoval příběh kněze Jiřího Kvapila a ukrajinského religionisty Ihora Kozlovskyho. Oba dva se zasazovali o svobodu vyznání. Studenti zpracovali příběh pana Kvapila pomocí dokumentu. Ten prezentovali svým spolužákům společně s vysvětlením lidskoprávního rozsahu projektu, kdy v prostorách školy vytvořili výstavu propojující jejich osudy. Také vytvořili krátkou verzi dokumentu, kterou pouští do školní televize, spolužáci se na ni mohou na chodbách kdykoliv podívat. 

Studenti nominovali pana Jiřího Kvapila na Cenu Příběhů bezpráví, studentskou porotou byl vybrán za laureáta a cena mu byla předána během slavnostního ceremoniálu v pražské Lucerně

Do projektu se zapojili studenti třetího ročníku Tobiáš Moudrý, Veronika Maitnerová, Martin Čížek, Michal Dzurik a Michal Aust spolu s vyučující Vladislovou Řihoškovou

Jiří Kvapil | ČSSR

S šikanou komunistického režimu se Jiří Kvapil...
Rozbalit

Jiří Kvapil | ČSSR

S šikanou komunistického režimu se Jiří Kvapil setkal už na základní škole, kdy namísto pionýra chodil do náboženství. V roce 1968 obnovoval skauting v rodné Olomouci, zapojil se i do protestních akcí po srpnové okupaci. Navzdory soustavnému nátlaku ze strany režimu a hrozbám perzekucí se Jiří Kvapil nikdy nevzdal své víry a neustoupil ze svých přesvědčení. Vysoké učení technické v Brně opustil po roce, když vycítil, že akademická svoboda na škole skončila. Po návratu z vojny se oženil, narodily se mu tři děti. I přes hrozbu represe vedl tajnou skupinu náboženské výchovy. Sám navštěvoval tajné teologické semináře a 14. září 1986 byl vysvěcen na katolického kněze východního obřadu. V aktivitách s dětmi a mládeží pokračoval i po sametové revoluci.

Celý příběh pamětníka zpracovaný formou rozhovoru

Zavřít

×

Ihor Kozlovskyj | Ukrajina

Ukrajinský historik a religionista je autorem více než...
Rozbalit

Ihor Kozlovskyj | Ukrajina

Ukrajinský historik a religionista je autorem více než padesátky historických prací. Ihor je mezinárodně uznávaný akademik, žil v Doněcku a snažil se aktivně zabránit nástupu separatistů k moci. Na území ovládaném separatisty zůstával i kvůli péči o postiženého dospělého syna. Snažil se organizovat dialog mezi křesťany a muslimy. V minulosti pracoval jako religionista pro doněckou oblastní administraci, později přednášel na univerzitě. Angažoval se také v obnově kozáckého hnutí.

Výstupy:

Studentský dokument o panu Kvapilovi 

Výstava v prostorách školy

 

Zavřít

×

Partner projektu:

Projekt vznikl díky podpoře Norských fondů v rámci projektu JSNS - Vzdělávání o lidských právech prostřednictvím audiovizuálních materiálů (reg. č. LP-HRMGSA-046).