Česká společnost má za sebou desítky let života v diktaturách, ale navzdory této zkušenosti jako by se z ní vytrácelo vědomí, že demokracie a svoboda není samozřejmost, že je třeba ji chránit. Právě proto vznikl v roce 2005 projekt Příběhy bezpráví, který žákům a studentům dobu nesvobody přibližuje.

Normalizace

Moderní československé dějiny byly poznamenány hned dvěma totalitními režimy. Nacismus vystřídalo dlouhé období komunistické diktatury, které mělo několik etap. Jednou z nich je ve výuce často opomíjená normalizace, tj. období po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Toto období charakterizovalo odstranění liberalizace režimu z dob pražského jara, čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další represivní opatření. Prostřednictvím nabízených filmů můžete žákům (nebo spolužákům) přiblížit atmosféru této „šedivé” doby a seznámit je s občanskými iniciativami, jako byla Charta 77. V připravených lekcích naleznete řadu aktivit a doprovodných materiálů, které vám pomohou toto téma zpřístupnit i současné mladé generaci.

Začínáme

V čem byla škola rodičů dnešních žáků jiná? Jak komunistická diktatura zasahovala do života dětí a jaké volby doba normalizace přinášela? Jaké chování se očekávalo a jak si režim u svých občanů vynucoval loajalitu? Jak děti trávily volný čas? Dalo se žít bez internetu?

  • Klíčová témata: každodennost, škola a volný čas v období normalizace očima dětí
  • Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny (1 hodina projekce, 1 hodina aktivita)
  • Je to úroveň pro vás, pokud: s problematikou normalizace ve výuce začínáte. Téma se nesoustřeďuje na velké dějiny a politiku, ale na každodenní život a volby obyčejného člověka v období normalizace. Téma může být žákům blízké, protože je zacíleno na prostředí školy, které žáci dobře znají, navíc nabízí řadu otázek, o nichž mohou žáci diskutovat s „pamětníky“ v rámci rodiny.

Normalizační loutka

Radek Beran / Česká republika / 2013 / 42 min.

Snímek Normalizační loutka se na dobu normalizace dívá dětskýma očima. Přibližuje svět školy, betonových hřišť a pionýrských schůzek, svět, který trestá každé vybočení z řady. Hlavní postava filmu má k hrdinství daleko, a tak volby, které v průběhu života činí, nejsou vlastně žádnými skutečnými volbami. Jako mnozí další i ona se stává šedou myší.

Aktivita: Profil loutky aneb jak přežít normalizaci

Aktivita žákům umožní pochopit život v normalizační společnosti. Rozkryje jim možné modely chování, prostřednictvím nichž se s danou dobou a jejími direktivy lidé vyrovnávali. Pomůže jim tyto modely kriticky zhodnotit a zaujmout k nim vlastní stanovisko, které si budou schopni argumentačně obhájit. Aktivita žákům může pomoci identifikovat pozůstatky „normalizačního chovaní“ v dnešní společnosti.

Informační texty: Otázky a odpovědi

Lidský příběh:  (Mé) Husákovy děti, příběh Jarmily Johnové

Historický pramen: Epizoda Výprava za světlem z televizního cyklu pro mateřské školy, Co to dneska slavíme? (1980)

Pusťte si film
Normalizační loutka

Snímek Normalizační loutka se na dobu normalizace dívá dětskýma očima. Přibližuje svět školy, betonových hřišť a pionýrských schůzek, svět, který trestá každé vybočení z řady.

Zavřít

Pokračujeme

Mělo smysl v době normalizace projevovat nesouhlas s vládnoucím režimem? Jak proti totalitnímu režimu na sklonku normalizace bojovali mladí lidé?  Kdo se podílel na zhroucení komunistického režimu v Československu? V čem se důstojníci StB podobali svým předchůdcům z 50. let? Dokážeme se vyrovnat s minulostí?

  • Klíčová témata: disent, opoziční hutí, možnosti odporu, Palachův týden, pád komunistického režimu, represe StB, vyrovnání se s minulostí
  • Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny (1 hodina projekce, 1 hodina aktivita, práce s pramenem, biografií)
  • Je to úroveň pro vás, pokud: jste žáky obeznámili s fenomény normalizace a chystáte se probírat dobu pádu komunistického režimu. Snímek názorně ukazuje příklady mladých lidí, kteří se nesmířili s životem ve lži a byli ochotni bojovat za své hodnoty.

České děti

Karel Strachota / Česká republika / 2012 / 38 min.

Dokumentární film Karla Strachoty, který vznikl v produkci neziskové organizace Člověk v tísni, se zaměřuje především na mladé lidi, jimž chce zprostředkovat temnou normalizační dobu, praktiky StB a působení disentu. Snímek vypráví příběh vzniku manifestu a popisuje důsledky, které měl především pro iniciátora Petra Placáka. Autoři kombinují dobové záběry a materiály s hranou rekonstrukcí tehdejších událostí. Vizuálně atraktivní pojetí podtrhuje dynamický střih a originální hudba.

Aktivita: Palachův týden – 15. leden 1989

V aktivitě budou žáci analyzovat dobové záběry a diskutovat o paralelách mezi Palachovým týdnem a listopadem 1989.

Informační texty: Otázky a odpovědi

Lidský příběh: Příběh Petra Placáka

Historický pramen: Rozhodnutí Národního výboru hl. města Prahy o vině Petra Placáka vůči veřejnému pořádku z 26. 1. 1989

Pusťte si film
České děti

Dokumentární film vypráví příběh vzniku manifestu Českých dětí a popisuje důsledky, které měl především pro iniciátora Petra Placáka.

Zavřít

Prohlubujeme

Jak pracovala obávaná Státní bezpečnost? S jakými motivy lidé vstupovali do StB? Jaké byly nejčastější motivy jejich kolaborace? Jak StB zasahovala do života občanů Československa?  Mají spolupracovníci pravdu, když tvrdí, že „nikomu neublížili“? 

  • Klíčová témata: Státní bezpečnost, spolupracovníci a důstojníci StB, metody práce, vina a odpovědnost
  • Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny (1 hodina projekce, 1 hodina metodiky k filmu)
  • Je to úroveň pro vás, pokud: máte ideálně ve dvouhodinovce nebo semináři dostatek času věnovat se hlouběji fenoménu Státní bezpečnosti, jejím metodám, otázkám kolaborace a osobní odpovědnosti. Doporučujeme především pro střední školu. Zároveň vám doporučujeme projekci dokumentu The Plastic People of the Universe, který se nevěnuje jen undegroundu a touze po svobodě. Snímek např. srozumitelně vysvětluje okolnosti vzniku Charty 77 a teroristické metody praktikované StB.

Nikomu jsem neublížil

Pavel Křemen / Česká republika / 2011 / 43 min.

Odhaduje se, že v době komunismu spolupracovalo se Státní bezpečností (StB) v nějaké formě až dvě stě tisíc lidí. Jak je možné, že se řadoví občané v takovém množství zaprodávali zločinnému režimu? Jaké byly nejčastější motivy jejich kolaborace a jak své jednání hodnotí s odstupem let? Na tyto a další otázky se pokouší nalézt odpověď film Pavla Křemena. Vedle bývalých spolupracovníků v něm vypovídají i samotní bývalí důstojníci StB, kteří konfidenty verbovali a následně řídili. Každý se ke své minulosti staví po svém – ale většina z nich ve filmu alibisticky prohlašuje, že vědomě „nikomu neublížili“.

Aktivita: Opravdu nikomu neublížili?

Aktivita vede žáky ke kritickému pohledu na činnost příslušníků StB a k posouzení dopadu na oběti jejich zájmu. Žáci se zamýšlejí nad metodami, které používali příslušníci StB. Hledají možná řešení k nápravě činů, které se již nedají vrátit.

Informační texty: Otázky a odpovědi

Lidský příběh: Rozhovor se Zdenou Tominovou o rodinném životě pod tlakem StB.

Historický pramen: Estébácké přepadení Ziny Freundové.

Pusťte si film
Nikomu jsem neublížil

Dokumentární film o fenoménu udavačství. Jaké byly nejčastější motivy kolaborace a jak své jednání hodnotí lidé, kteří kolaborovali s režimem s odstupem let?

Zavřít