Filmy pro veřejnost

The subject of the film is the authentic diary of 18-year old Ivana A., who uses the personable perspective of a high school student to reflect on a year of the existence of Communist Czechoslovakia.

Autentický deník osmnáctileté Ivany A., která osobitým pohledem reflektuje poslední rok existence komunistického Československa.

Na příběhu studenta Petra, který se vydal počátkem roku 1989 z komunistického Československa za svobodou do Francie, přibližuje snímek fenomén emigrace. A také pozvolný rozpad sovětského bloku včetně studentských demonstrací ústících v Sametovou revoluci. Kombinaci dopisů, archivních záběrů a dobových fotografií umocňuje animace a především výrazná hudební složka.

Rok před sametovou revolucí rozčeřil vody pozdně normalizačního Československa manifest Českých dětí – hnutí převážně mladých lidí

Média na nás chrlí denně nejrůznější sdělení. Kovy nechce být manipulován, a proto pátrá po tom, KDO je vytváří a KDO má kontrolu nad jejich šířením.

Ananas na pizzu nepatří. Fakt, nebo názor? Zpráva, nebo reklama? Youtuber Kovy prochází různá mediální sdělení a přemýšlí, CO jsou vlastně zač a CO je jejich obsahem.

Kovy pátrá po tom, KOMU jsou jednotlivá mediální sdělení určena, kdo je jejich hlavní cílovou skupinou. Přitom mu dochází, že je v zajetí své sociální bubliny, a přemýšlí, jak z ní uniknout.

ŠOK! Po zhlédnutí videí s youtuberem Kovym zůstanete připoutáni k obrazovce. Zavádějící titulky jako tento usilují o získání naší pozornosti. Kovy se ptá: A co reklamy? JAK se nás snaží zaujmout?

Informovat, pobavit, ovlivnit, získat peníze nebo moc… to, jsou nejčastější motivace, PROČ vznikají mediální sdělení. Někdy se jich spojuje více dohromady – například u předvolebních billboardů.

Loutkový film přibližuje svět školy, betonových hřišť a pionýrských schůzek, svět, který trestá každé vybočení z řady.

Obrazová esej sestavená z archivních filmových záběrů a novinových titulků přináší v minimalistické zkratce svědectví o tom, jakým způsobem přišli občané Československa na několik desítek let o demokracii. Připomíná, že „Vítězný únor“, tedy 25. únor 1948, byl vyvrcholením několikaletého procesu. Mnozí z aktérů tehdejšího zápasu o demokracii selhali, a slavit tak mohli komunisté, kteří měli jasný cíl a při jeho naplňování se nezdráhali využít jakékoliv prostředky.

Je druhá polovina 70. let a charismatická trojice mladíků, vyhlášených svou nekonformitou a ostrým jazykem, spřádá plány na literární budoucnost na Jagellonské univerzitě v Krakově.

Dokument připomínající náladu srpnové okupace poukazuje i na další případ, kdy Moskva použila tanky.